Zbultran

Když šel poutník Hroch do Velehradu, zabloudil a zcela vyčerpán si sedl na schody městského úřadu Kbely. Poslal kamarádům SMSku, že tu pouť končí, že nemá sílu. A v tu chvíli ho tady potkal pan starosta a vzal ho k sobě do kanceláře. Tam ho napojil vodou a povídali si, a ten rozhovor dodal Hrochovi potřebnou energii a pouť nezrušil.

V říjnu tu otevírali nový park a při té přiležitosti pořádali pro občany i středověkou slavnost. Pozvali si rytíře ze skupiny Merlet, kapelu Quanti Minoris a taky poutníka Hrocha. A tak mě Hroch v 9 hodin vyzvedl před domem a kolem půl desáté jsme už obhlíželi terén.

Hroch se srdečně přivítal s paní Ofkou, kamenořezačem i perníkářkou, pak jsme vyndali vozík a začali jezdit parkem. Narazili jsme na středověký průvod a zapojili jsme se na konec. Po zahájení programu Hroch předal panu starostovi Pavlovi Žďárskému zlatý hroší řád  – video. Pak jsme zase začali jezdit, nabízet dárky i si jen tak povídat s lidmi, kteří měli zájem.

Kolem poledního dorazil Tomáš se synem Tomíkem a donesl Chardonay z místní vinotéky. Tedy jsme připili na zdraví a pokračovali na most přes potok a tam nás zastavila skupina mladých Kbelanů a všichni chtěli tričko. Zaplatili předem a tak mě tam Hroch nechal jako zástavu a šel pro trička do auta. Vytáhl jsem lahev vynikajícího oceněného Zvovínského vína, kterou jsem dostal od Tomíka, abychom neměli dlouhou chvíli. Pak dali lahev zase Kbelští a nezůstalo u jedné. Hrochovi nalévali celou sklenku, že je mohutný, on jí ale vrazil vždy do ruce mě a já to vypil, aby nebyla škoda. Vždycky si vzpomenu na kamaráda námořníka, který hořekuje, když někdo vybryndá byť i kapku rumu se slovy: „To bych radši viděl téci krev!“ Myslím, že se to dá použít i na víno.

Potom jsme potkali i potomka Slavníkovců. Masakr na Libici prý přežil kromě Vojtěcha ještě jeden příslušník rodu. Hroch dotyčnou dámu, ano je to ženský potomek, poprosil ať mu o tom napíše do mailu a jestli to udělá, budete si to moci přečíst v další knížce Putování Hrocha, věnované českým patronům.

Ve třičtvrtě na šest mě vyzvedla Petra a jeli jsme na rodinnou sešlost. Já byl už pěkně zpumprdlíkovanej a všemu jsem se smál, i když mi Petra vyhrožovala, že budu mít ostudu. Doufám, že jsem si přílišnou neudělal … ale to se dozvím až časem :-).

Zbultran