Zbultran

Letos jsme se na letní dovolenou vypravili opět do Řecka, na ostrov Lesbos (Lesvos). Bydleli jsme v hotelu Alkaios v pokoji číslo 108 a to se řecky řekne ekató ochtó.

Cesta letadlem byla trochu delší. Nejdříve nám ohlásili, že letíme moc rychle a tedy musíme zpomalit neboť letiště otevírá až v 8 hodin. Pak jsme kroužili nad letištěm, protože nad ním byla mlha. Když se mlha nerozplynula a hrozilo, že nám dojde palivo, letěli jsme na náhradní letiště do tureckého Izmiru. Tady nám přistavili schůdky ale nesměli jsme vystoupit, protože se čerpalo palivo. Pilot nás průběžně informoval o stavu počasí nad letištěm Mythilini a nelepšilo se. Po další hodině a půl jsme mohli vystoutit do odbavovací haly. Tady jsme dále čekali a pak se počasí umoudřilo a mohli jsme konečně odletět a přistát na Lesbosu. Takže jsme na řecký ostrov letěli asi tak stejně dlouho jako do Thajska.

Hotel byl hezký, útulný, jen měl náš pokoj propojovací dveře do vedlejšího pokoje a tak bylo slyšet vše, co se dělo vedle, hlavně o půl jedné v noci, když se holanďané vraceli z flámu. Poprvé v řecku jsme měli i program All inclusive a tak jsme měli formou bufetu tři jídla denně a k tomu stáčené bílé a červené víno a na baru ještě pivo a Ouzo. Půjčili jsme si auto Hyundai i10 a bylo na místě řidiče prostornější než Yaris. Mohli jsme proto prozkoumat ostrov. Bylo tu opravdu málo turistů a tedy i mnohem menší provoz než na ostatních ostrovech.

Ostrov je ale poměrně velký (3. největší řecký), a tak některá místa byla docela vzdálená. Nenechali jsme si ujít zkamenělý les v západní části ostrova nedaleko přístavního městečka Sigri.

Navštívili jsme i dva nádherné kláštery: Ypsilou (Je na vysokém kopci a vede tam cesta nahoru a druhá jednosměrná dolu. Při cestě vzhůru jsme samozřejmě potkali v protisměru motorku.) a Leimonos (tady je v zahradě 39 kaplí s 39 ikonami svatých, kteří na ostrově pobývali) a několik antických archeologických nalezišť. Jako první jsme vyrazili na Klopedi sanctuary, vede tam cesta po prašné cestě z Agia Paraskevi. Po necelých 2 hodinách procházky se Petře udělaly z bot puchýře a už jí to tolik nebavilo. Navíc když jsme se tam konečně doplazili (šli jsme kolem 11 hodiny), mladý řecký archeolog nám oznámil, že nás dovnitř nemůže pustit, protože tam právě probíhají práce. Po velkém prosení nám prozradil, že když přelezem trnový plot vzadu, můžeme jít podél dalšího plotu a uvidíme vše. Viděli jsme základy Apolónova chrámu, kde pokládali plastovou síť a na to kamenný násyp. Hotovo to prý bude v roce 2015, když tedy budou peníze. Nejhezčí antickou památkou byl chrám v Mesonu, kde se uctívala triáda Zeus, Hera a Dionýsos. Navštívili jsme ještě zbytky Dionýsova chrámu v Skala Eresou a ve Vateře.

Z pláží jsme byli na písečné Ampelii nedaleko Anaxu a dlouhé hippiesácké (byleli tu nahatí hippies přímo na pláži v přístřešku z palmových listů a ve stanech na divoko bezprostředně vedle pláže) ve Skala Eresou. Tady prý sídlila básnířka Sapfó. Byla lyričkou, tedy své básně doprovázela hrou na lyru a prý podle ní se nazývá láska dvou žen sapfickou nebo lesbickou (dle ostrova, kde se narodila). Možná to byla pouhá pomluva, protože prý Sapfó spáchala sebevraždu kvůli nešťastné lásce k pastýři Faonovi. Rozhodně tedy nebyla jen na holky. Pláž byla asi nejhezčí na ostrově, bohužel se na ní jelo přes hodinu. Pláž Tsonia alias Red Sonja byla červená, jakoby z antuky, ale jen na břehu. V moři byla normálně kamenitá. Cesta na Red Sonju byla zajímavá, vedla tam slušná asfaltka, která náhle přešla v prašnou hrbolatou cestu, aby se po chvíli opět proměnila v asfaltku. To jsme museli cestou zpět natočit – video.

Oblázková pláž v Eftalou byla jediná, kam se dalo dojít pěšky a tak jsme tam byli častěji. Dle průvodce po řeckých nudistických plážích Cpt. Barefoota je v jednom zálivu za termálními lázněmi pláž gayská, v dalších lesbická a také heterosexuální. Prý se tu občas k večeru dějí nějaké nepřístojnosti. Byli jsme tu dvakrát do západu slunce a toto bohužel nemohu potvrdit. Celkově je ostrov Lesbos k naturismu přívětivý.

Snažili jsme se najít na ostrově nějaké vinařství, kde by se dala ochutnat místní vína. V městečku Polichnitos na jihu ostrova, kde mělo být vinařství podle průvodce jsme žádné nenašli. Místo něj jsme navštívili místní kostel. Z prospektu na informacích jsme získali letáček na vinařství Methymneos ve vesnici Chidira. Po hodině cesty jsme tam v 17:15 dorazili a přestože měli mít otevřeno do 18:00 brána zůstala zavřená. Vinice je poměrně malá a tak asi vína moc nevyrobí. Na letišti jsem koupil dvě lahve, které někdy ochutnáme u Hrocha. Je to prý bio víno (organic) tak snad to bude stát za to.

Poslední výlet jsme si u dělali do nedaleké Petry, která se jmenuje podle 40m skály uprostřed městečka na které je chrám Panny Marie Sladkého polibku (Agia Panagia Glykofilousa). Stoupá se do něj po 114 schodech a ze shora je pěkný výhled. Pod skalou je chrám Agyos Nikolaos z 16. století s nádhernými freskami. V samotném Molyvosu jsme si pak prohlédli pevnost Methymna. Na akropoli byl dříve antický chrám a později byzantská pevnost, přestavěná Turky v období osmanské nadvlády. Pozůstatky všech dob jsou tu dodnes patrné.

Velmi nás překvapilo studené moře, způsobují to prý studené proudy kolem tureckého a severního pobřeží ostrova.

Zbultran