Zbultran

Loni jsme se nějak na Libušínskou bitvu nedostali a tak jsme přemluvili Hrocha a na bitvu se společně vypravili. Dokonce nás odvezl hroším autobusem, tedy – sebe, Jindru, Matyase, Péťu, dědu Prokopa a mě.

Já s dědou P. jsme se s poutníkem Hrochem poprvé potkali právě na Libušíně v roce 2006 a potom jsme toho spolu mnoho prožili. Bitvy samotné se zúčastnil i můj syn a další kamarádi.

Hroch chtěl být v Libušíně včas, aby nebyl stres a tak jsme měli v plánu vyrazit ráno v 8. Já přijel pozdě o 5 minut a děda Prokop o půl hodiny. Děda za to ovšem nemohl, protože mu Eva přerovnala věci a on pak nemohl ráno nic najít. Cesta do Libušína proběhla v pohodě, dokonce se Hroch ani nerozčiloval, protože ho nikdo z účastníků provozu nechtěl zabít. Řidiči – zabijáci patrně ještě spali.

Na Libušíně již bylo první parkoviště pro účinkujíci beznadějně plné a tak nás poslali na druhé. Byl na ně ale rozbahněný a velmi příkrý vjezd a tak jsme to nevyjeli. Vrátili jsme se na asfaltku, vyložili věci a Hroch odvezl auto zaparkovat do vesnice. Po několika kolech v rozbahněném KM (= koukatelné minimum) táboře jsme se doptali a našli štáb, kde jsme dostali „camrátka“. PAk jsme se vyšplhali do kopce ke stánkům a zaparkovali tam hroší vozík, na kterém se tak rád vozí Matýsek. Já šel hledat Editu s hezkým rytířem Radkem, kteří ale na poslední chvíli zrušili plánovanou účast kvůli onemocnění ratolesti. Místo nich jsem potkal Richarda LH (= living history), který letos stanoval s rodinou ve čtrnáctce (= LH tábořiště ze 14. století). Na kopec za Hrochem mezi tím dorazila jeho (Richardova) žena Irena a potkal jsem se i se Zbyňou, který si domlouval koupi kopí. Podíval jsem se i na jakýsi rytířský wrestlink, kde zpočátku kralovali Rakušané a rytíř z USA. Od 14 hodin se to zápolení opakovalo a cizáci tentokrát dostali na budku. Pak dorazil i Ondra s Markétou, která byla na podobné akci poprvé.

Pak byla zahájena bitva. Zbyňa mohl se svou jednotkou útočit přes vodní příkop, což se jevilo spíše jako za trest. Celý den bylo poměrně chladno a tak jsme řádně promrzli. Proto jsme byli rádi, že jedeme domů. Jen Hroch se cestou k autu trochu rozčiloval poté, co vyklopil z vozíku Matýska, kterému se naštěstí nic nestalo. Chtěl zahazovat vozík i s pokladničkou do křoví a podobně, z čehož byli kolemjdoucí a Markéta poněkud konsternováni neboť nazažili třeba to jak umí Hroch za jízdy vytrhnout řadící páku v autě.

Hrochův deníček je zde.

Zbultran