Zbultran

Sraz byl na hlavním nádraží dole u pokladen v 8:20. Byl jsem tam v 8:07 a byl jsem první. Na čas přišel Hroch a pak ještě Petr, Jirka a Ondra. Opět se ukázalo, že slibům a „lajkům“ na FB nemá smysl věřit. Va vlaku se ozval Erik s Davídkem, který vyrazil pro jistotu o hodinu dřív, že čeká na přestupu v Zadní Třebani.

Tady už čekal vlak na Liteň. Scháněli jsme se po bratru Otci Petrovi, ale nikde nebyl přestože vlak od Plzně již odjel. Nastoupili jsme tedy a ochutnali jahodové rumbardíno, můj vynález, který kromě Erika všichni odmítli. Zavolal jsem bratru Otci Petrovi a zjistil jsem, že leží v posteli neboť ho chytla zádíčka.

První zastávka byla samozřejmě v samoobsluze, kde měli náramně vypečené houstičky a uzeniny všeho druhu. Hroch zakoupil bůček a dvě nohy půlmetrové klobásy, že je větší a tak že mu to stačí. A protože klobásy byly bezlepkové, koupil si i Ondra a Erik. Vyrazili jsme po zelené TZ vzůru do kopce Mramor. Nejprve jsme se roztáhli do délky a poté jsme počkali na Erika, který šel Davídkovým tempem a nechtěli jsme mu utéct bez rozloučení jako loni. Připili jsme si, dali si čokoládu se sušenou švestkou a mandlí od Borata a konečně jsme už jen v pěti dorazili pod Bacín k díře v zemi, kam naši předkové házeli i lidské oběti. Zapáli jsme svíčky a mě spadla dolů. Vlezl jsem tam pro ní, to šlo snadno, zpět už to bylo horší. Ondra mě naštěstí vytáhl za ruku ven. Je silný a pravidelně posiluje. Dali jsme si řecké mešní víno z ostrova Santorini a domácí kváskový chláb, který upekl Jirka. Obojí bylo luxusní. Sešli jsme z Bacína a napojili se znovu na zelenou TZ. Odbočili jsme do lomu pod vrchem Plešivec, který na turistické mapě nemá jméno. Po zdolání pískového srázu o 45 stupních, každý svým způsobem, nejoriginálněji to pojal Hroch viz video, jsme stanuli na břehu jezírka.

Voda byla teplá, neboť nebyla pokrytá ledem. Já, Jirka a Petr jsme se vykoupali a když jsme vylezli koukáme, že Hroch nám zkolaboval. Po pár minutách se nám ho podařilo přivést k vědomí a vyrazili jsme podpírajíc Hrocha zpět k silnici, kde jsme ho naložili do přivolané sanitky. Musel jet sám, protože nikdo jiný s ním jet nesměl. Hrocha dopravili do Berouna, dali mu kapačku a pozorovali ho přes přístroje. Původně slibovali, že ho prohlédnou a propustí ještě ten samý den. Dali jsme jim pro ten případ telefon na Petru, která by pro něj přijela. Nakonec si ho tam nechali a tak Jindře zavolal sám.

Nám nezbylo nic jiného než cestu dokončit. Jediná světlá stránka konce cesty byla domácí limonáda v restauraci U Berounky.

Erikovy fotky jsou zde.

Mapa trasy je zde.

Zbultran