Zbultran

Letos se konal již padesátý pochod za Rumcajsem, Mankou a Cipískem. Naštěstí nám do toho nic nevlezlo a tak jsme jen scháněli někoho, kdo by šel s námi. Nakonec jsme sehnali Táňu, která se moc těšila a vzala ssebou i pejska Tlapku. Mustang se Šárkou a Radkou šli 9 km (Cipískovskou trasu) a protože vyráželi až v deset, nepotkali jsme se ani na startu.

Vybranou jsme měli trasu 21 km. Vybrala jí vlastně Petra, protože prohlásila, že více než 25 km nejde. Nakonec to bylo dobře, protože jsem byl docela urvaný i po těch 21 km. Start byl na nádvoří Jičínského zámku na druhém nádvoří (na tom vzdálenějším od náměstí) a každá trasa měla vlastní registrační stánek. Počasí bylo mizerné a tak se Petra ptala z legrace, jestli v cíli budou až do šesti, abychom to stihli ujít. Paní raději slíbila, že se počasí zlepší, což se kolem poledního opravdu splnilo.

Vyrazili jsme po modré TZ kolem rybníka Kníže do Kbelnice, pak nahoru do kopce na Brada a ke stánku u parkoviště u vstupu do Prachovských skal. Tady jsme si dali malé pivo, protože nás Táňa pozvala. Pokračovali jsme k parkhotelu Skalní město a pak po zelené a červené TZ ke kontrole pod hradem Pařez. Zde jsme si dali čaj do vlastní nádoby, nechali dát razítko a Tlapka dostala od holčičky co dávala razítka i psí piškotek.

Po prohlídce (proběhnutí) skalní zříceniny hradu Pařez jsme pokračovali dolů na Maršov. Petra začala být nervózní, protože se bála stoupání z Maršova po zelené TZ na Ervínův hrad. Párkrát to už šla a bylo jí více než jasné že to, co jsme šli dolů, budeme muset vystoupat nahoru. V Maršové Táňa znovu nabízela pivo na občerstvení, ale Petra začínala být zádumčivá. Kopec byl drsný a nic nepomohly vtípky typu: „Kopce jsou kořením cyklistiky“, přestože jsme šli pěšky. Na kole by to bylo ještě horší.

Kopec jsme však zdolali a já s Táňou jsme se šli podívat na Ervínův hrad. Petra šla radši napřed, protože první se jí jde líp. Na Ervínův hrad to bylo ještě tak 500 m a tím pádem získala Petra náskok a my jí pak až Pod šikmou věž museli dobíhat. V restauraci hotelu Pod šikmou věží jsme doplnili tekutiny (pivko), Táňa si dala česnečku, já s petrou bramborové placky se špenátem a tvarohem (ve skutečnosti to byly 3 malé bramboráčky z makra, trocha špenátu a česnekový dresing). Za ty peníze (99,– Kč) to tedy nestálo. Děvčata se musela dojíst rakvičkama se šlehačkou a já si dal borůvkového blbouna (velký borůvkový knedlík), který tedy za ty prachy (myslím 69,– Kč) stál, protože byl doma dělaný a plněný skutečnými borůvkami!

Pak už jsme jen došli do Jičína. Šlo se klopýtavě ale z kopce. Na nádvoří jsme obdrželi diplom, tedy vlastně účastnický list a byli jsme šťastní, že jsme to zvládli. Nejvíce sil zbylo Tlapce, pak Táně protože neposlouchá maminku a nic nejí a tudíž ani nic navíc nenosí. Já s Petrou jsme byli pěkně zrychtovaní, ale ještě tak 5 – 10 km bychom ušli.

Podle informací na webu Klubu českých turistů Jíčín se letos zůčastnilo 6969 turistů, což bylo nejvíc od roku 1989 (sametová revoluce) a tak jsme byli rádi, že jsme byli při tom. Jinak by to takové hezké číslo nebylo.

Zbultran