Zbultran

Před rokem jsme byli v Izraeli poprvé. Líbilo se nám tu. A tak jsme se rozhodli, že vyrazíme znovu, tentokráte s Hrochem a Jindrou. Jenže člověk míní a Pánbůh mění. Nejprve odpadla Jindra, protože nastal problém s hlídáním dětí a babičky. Na poslední chvíli se rozhodl Jirka, kamarád keramik z Mutějovic , že pojede místo ní. Na poslední chvíli odpadl i Hroch, který chytil od dětí nějakou chřipku. A tak jsme nakonec jeli ve třech, přestože bylo vše zařízené pro čtyři.

Letěli jsme znovu s nízkonákladovou Fly Up pod El Al. Letenka byla tentokráte za cca 6 tisíc bez možností jí zrušit. Tedy možnost byla, ale vrátili jen letištní poplatky. Nešlo ani přebookovat cestujícího. Jen zrušit letenku a koupit si novou (dražší).

Na letišti jsme byli 3 hodiny před odletem. Prošli jsme bezpečnostní pohovor a šli čekat na letadlo. To že jsme měli ssebou prázdnou lahvičku na vodu nám moc nepomohlo, protože izraelci si kontrolovali před nástupem do letadla přiruční zavazadla sami.

Letadlo bylo poloprázdné, lidé se zřejmě zalekli tzv. malé intifády, kdy fanatičtí arabové, včetně dvanáctiletých dětí, napadají Židy i jejich návštěvníky nožem. Počet napadení se ale snižoval a v březnu už nastaly jen 3 případy. Měli jsme více místa pro nohy, s Petrou jsme seděli na trojsedačce dva; Jirka sám. Když se letadlo odlepilo od země, všichni vyrazili zabírat si lepší místo. Třeba u nouzového východu je více místa na nohy. Letecká společnost sice nabízí za příplatek zarezervovat si lepší místo, ale nikdo to jak bylo vidět neudělal. To by bylo proti židovské povaze, proč platit něco, co mohu mít zadarmo, když budu dostatečně rychlý.

Díky šamanovi z Neviditelného psa a jeho reportážím o cestě do Izraele jsme věděli, že z letiště půjdeme po schodech doleva a po pár metrech budeme před vstupem na nádraží. Šaman jel do Haify, my také. Už se těším až si přečtu jeho reportáž. Koupili jsme lístek na vlak v automatu. Jiný prodej tu snad ani není. Platí se kartou, občas i bankovkami či mincemi. Prodejních automatů na hotovostní prodej je všek citelně méně, což jsem zjistil v dalších dnech, kdy jsem měl kartu zablokovanou.

Po zakoupení lístků jsme prošli přes turnikety, kam se strčí jízdenka a pustí vás to dál. Nesmíte si ale zapomenout jízdenku zase vzít, protože by vás to pak nepustilo z nádraží. Hned za turnikety jsem se ptal hlídkujícího vojáka, které je to nástupiště. Jízdenka byla totiž jen hebrejsky. Nechápal, co po něm chci a poslal nás po schodech dolů. Tady jsem pochopil, proč to nechápal. Nástupiště tu byly jen 2 a ostrůvek uprostřed, takže se mohlo nastoupit do obou směrů. Na plánu stanic jsme zjistili, že musíme směrem na Nahariya a nastoupili jsme do správného vlaku.

Vystoupili jsme ve stanici Haifa Center-HaShmona a vydali se pod mým vedením k ubytování. Cestu jsem si našel předem na Google maps a došli jsme až před Bankers butique. Tady nikdo nebyl a tak jsme museli volat a podle navigace jít dozadu za budovu a najít 2 vstupy do pokojíků pod zahradní pergolou. Nejsem příliš zdatný v angličtině a tak to dalo zabrat. Paní majitelka nám řekla vstupní kódy do pokojíčků a byli jsme uvnitř. Hurá! Popis cesty mi totiž dala do mailu, včetně těch vstupních kódů, ale poslala to ten samý den a to už jsem se na internet nedostal. Po SMS jsem jí musel poslat číslo pasu, ale svojí fotku přes WhatsApp ani FB jsem neposlal. Toto neovládám, mám hloupý telefon a ten mi stačí. Ujistil jsem paní, že platit budu stejnou kartou, kterou jsem přes booking.com pokojíky objednával.

Vyrazili jsme směrem k svatyni Baháí a stavili se u jednoho araba na faláfelu. Jirka si všiml v poličce vystaveného Koránu a začal s ním o Koránu diskutovat. Arab nám sdělil, že v Koránu je 80% věcí podle vědců pravda, jen zbytek není prověřený a tedy je to dobrá kniha a je třeba jí studovat. Jak o tom přemýšlím, možná to byl Baháista, protože správný muslim ví, že Korán je pravda ze 100% a nikdy by ho nenapadlo o tom pochybovat.

Pokračovali jsme dále a došli až ke vstupu do zahrad svatyně Baháí (samozřejmě zavřených). Udělali jsme foto a protože bylo už pozdě, vrátili jsme se zpět, udělali si čaj (Jirka svojí Jihlavanku) a šli jsme spát.

Přechod na druhý den.

Zbultran