Zbultran

Ráno jsme se vzbudili brzy. Na internetu jsme našli vlak z Haify do Jerusaléma, který jsem doma nemohl najít. Pak přišel nový kluk (člen personálu) a Jirky se zeptal: „Ready for pancake?“ na což Jirka nereagoval ale kluk nám stejně udělal mísu palačinek a řekl, že když tak dodělá další. Přistrčil lahve (takové ty plastové jako od kečupu) s různými sladkými dochucovadly a my se najedli.

Před tím jsem na internetu zjistil, že v Golan Heights Winery mají otevřeno už od 8:30. Tak honem zaplatit 100 šekelů na osobu včetně Hrocha, který nedorazil a do vinařství. Podle plánku jsme tam byli rychle a vešli dovnitř. Tady jsme vybírali lahve na celý zbytek pobytu, po lahvi na večer. Tak kvalitní víno jinde neseženeme. Všimne si nás prodavač a nabízí ochutnávku. Říkám mu, že nemohu, protože jsem řidič. Navíc mám obavu, že to bude zpoplatněné. Jirka také odmítne a Petra je pak naštvaná, že kdyby řekla, že ochutná, vypadala by jako spiťar. Zaplatili jsme přes 300 šekelů za 5 lahví a když nám to chtěl balit do letadla, Petra mu řekla, že to nemusí přehánět, že to máme na večer. Prodavač se trochu zarazil, ale pak nám ještě přidal do tašky jako dárek pěkný číšnický poteflonovaný otvírák. Hned mě napadlo, že ho je škoda, protože se mi ho asi nepodaří dovézt letadlem domů.

Kousek od vinařství je i pivovar, ale tam jsme nebyli. Možná příště. Golany by si to zasloužily. Krajina je to nádherná, zelená. Jirkovi připomínala Irsko. Jsou tu hezké treky kolem potoka k jezírku a k vodopádu. Zastavili jsme se v Ancient Katsrin Park. Jirka nevěděl zda má jít dovnitř a tak se vyptával, co je uvnitř k vidění a zda jsou tam megality. Paní z recepce byla ochotná a tak mu řekla, že vše je nově vytvořené a ukázala Jirkovi, kde jsou megality. Bohužel to byla militarizované zóna a dalo se tam dostat vrtulníkem s průvodcem.

Vraceli jsme se dolů ke Galilejskému jezeru. Výrobce našich palačinek k snídani nám prozradil, že hned u mostu přes Jordán před jeho ústím do Galilejského jezera je místo, kde se dá vykoupat. Využili jsme příležitosti a vlezli jsme s Jirkou (on nahatý) do Jordánu. Byl trochu studený, to by až tak nevadilo, kdybychom tam nemuseli zůstat déle než jsme zamýšleli. Kolem totiž jela výprava na kanojích a kajacích včetně malých dětí. Museli jsme počkat až přejedou.

Po vykoupání jsme mířili do Kafarnaum, které podle legendy obýval Sv. Petr. Odbočili jsme z hlavní cesty a ocitli jsme se v národním parku Kafarnaum. Vede tu stezka do bývalé vesnice Kafarnaum (2 km) a je tu i hezká stavba se schodištěm až k jezeru. Uprostřed schodište teče voda, kolem jsou vysázeny stromy, keře a květiny. Je to tu pěkné. Mrkněte na fotky. Ale my museli pokračovat dál do historického Kafarnaum. Tady to mají na starost Františkáni a tak je tu vstupné pouhé 3 šekelíky. Prohlídli jsme si tu Bílou synagogu postavenou na místě, kde byla původní synagoga, ve které kázal Ježíš. Moderní kostel (mě připomínal UFO) je postavený nad domem Sv. Petra na betonových pilířích, aby nebylo zasaženo posvátné místo. Šamanova reportáž je zde.

Další cesta vedla na Horu Blahoslavenství. Tady je postaven Františkánský klášter, ale přes poledne měl zrovna zavřeno. Kostel je osmihranný, aby se na každou z osmi stěn mohlo napsat jedno blahoslavenství:

Blahoslaveni či požehnáni jsou (podle Matouše v ekumenickém překladu) chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské,

ti, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni,

tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví,

ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni,

milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství,

ti, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha,

ti, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími

a ti, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.

Tyto informace jsem převzal z blogu Šamana.

Vrátili jsme se na hlavní silnici směrem k Tiberias a odbočili jsme na kibuc Ginosar, kde byla nalezena rybářská loď z Ježíšových dob. Z lodi jsme viděli jen model, ale skrz hotel jsme prošli na pláž a již podruhé jsme se dnes vykoupali, tentokrát v Galilejském jezeře po kterém Ježíš chodil. V tom vedru to bylo příjemné.

Vrátili jsme se po silnici 90 a odbočili na 85. Vypadalo to, že máme ještě čas a tak jsme se rozhodli prohlédnout si křižácké Akko (Akru). Jeli jsme pořád do centra a hledali místo pro auto, až jsme dojeli až do Old City a našli místo na parkování zdarma. A protože jsme ušetřili, dali jsme si zmrzlinu. Začali jsme se procházet nyní muslimským městem a narazili jsme na Karavanseraj. Kousek dál byl Templářský tunel se vstupným 15 šekelů. Domlouvali jsme se s Jirkou, zda půjdeme a on nakonec nešel, že se potkáme na druhé straně a kdyby ne, tak u auta o půl šesté. Arab, co prodával lístky, chtěl Petru ošulit, ale Petra se nedala. Prošli jsme si tunel sem a zpět a zase tam, abychom si naše utracené šekely užili a vylezli jsme v přístavu. Jirku jsme nikde neviděli a tak jsme šli na hradby, v krámku pod nimi jsme koupili Hrochovi Jeruzalémský stříbrný křížek a pak jsme se vraceli k autu. Chtěl jsem jít kolem křižácké citadely (hradu), kde se křižáci v roce 1291 bránili do posledního muže, ale nějak jsem zabloudil a když jsme se ztratili úplně, potkali jsme Jirku a společně pak hledali a našli auto.

Vyrazili jsme na posledních 10 km zpět do Haify. Jenže byla špička a trvalo to půl hodiny. Do půjčovny na HaHistadrut Ave jsme se vrátili půl hodiny po šesté, kdy zavírají. Tady byla nepříjemná půjčovnice a nechtěla auto převzít, že až zítra. Po delším dohadování pak auto převzali a my šli na vlak a do ubytování Port Inn. Zaplatili jsme kartou (naposledy před jejím zablokováním), dali si víno, chléb, humus a Jirkův sýr a šli jsme spát. Před spaním dorazila SMSka od minulého ubytování v Haifě, že jim to odmítlo mojí kartu a ať jim pošlu jinou. Tu jsem neměl a nabídl jsem, že zítra zajdeme v 9 před ubytování, naštěstí to bylo jen asi 200 m, a zaplatím cash dolarama.

Přechod na čtvrtý den.

Zbultran