Zbultran

Ráno jsme luxusně posnídali (snídaně byla v ceně). Zabalili jsme a šli zaplatit v hotovosti za ubytování v Bankers Butik. Přijel manžel a operace proběhla úspěšně. Potom jsme vyrazili prohlédnout si svatyni Bahaií. Cestu jsme již měli natrénovanou. Došli jsme k spodnímu vstupu, nechali si prohlédnout zavazadla a šli po schodech nahoru. U první zamčené brány nás pán z ostrahy upozornil, že tudy to nejde a musíme po schodišti vedle zahrad k prostřednímu vchodu.

Vyrazili jsme a přestože bylo dopoledne, sluníčko začalo pálit. Cestou vzhůru po nesčetných schodech jsme trpěli. Zahrada a svatyně ale stály za to. Tady je základní popis víry Bahá'í. Neměli jsme moc času a tak jsme se museli vypravit zpět do Port Inn pro naše batohy. Potom jsme došli na naší již známou vlakovou zastávku Haifa Center HaShmona. Při bezpečnostní prohlídce jsme se dozvěděli, že vlak do Jerusaléma dnes nejede. Jak jsem nemohl najít doma to spojení, tak to bylo správně, zřejmě nějaká výluka. Naštěstí jsem měl připravené náhradní řešení a koupili jsme si lístky jen do Haifa Hof HaKarmel (Razi'el), kde je i autobusové nádraží. (Izraelské autobusy se hledají tady, jen se musíte přepnout na angličtinu. Vlaky se hledají na podobné webové adrese.) Rychlé dálkové autobuse mají čísla končící na nulu nebo pětku, takže jsme si vybrali bus číslo 940. Cesta trvala cca 2 hodiny a stálo to 37,50 NIS.

Řídil Rus a polovinu cesty se bavil s jiným Rusem s malou holčičkou, který byl jako my návštěvníkem Svaté země. A protože jsme seděli hned za řidičem, na místě pro invalidy, jak jsme zjistili při vystupování, vyslechli jsme většinu hovoru. Řidič chválil ruské tanky, že jsou lepší než izraelské. Nopak izraelské stihačky jsou prý lepší než ruské. Pak mluvil o arabech jak jsou líní a nechtějí nic dělat, jen mít pohodičku. Pak se chtěl rozpovídat o muslimech, jenže druhý Rus mu řekl, že je taky muslim a tak hovor ustal. Ale to už jsme se blížili do Jerusaléma na Centrální autobusové nádraží (CBS). Vystoupili jsme a Jirka si začal vybírat jarmulku neboli Kipu. Zkoušel je na mě, protože se neviděl v zrcadle. Měl 2 favority a nemohl se rozhodnout. Vyrazili jsme tedy do patra do sámošky koupit chleba a humus, abychom měli tuto základní potravinu, kdyby nešlo o šábesu nic koupit. Koupili jsme i zelný salát, řekl bych hanácký. Když jsme se vrátili a Jirku potkali, na dotaz kterou kipu si vybral řekl že žádnou, protože jsme na něj moc spěchali.

Šli jsme se ještě podívat do třetího patra, odkud autobusy odjížděli. Chtěli jsme si jen prohlédnout, jak to tu vypadá až někam pojedeme (na letiště nebo k Mrtvému moři). Jenže se k nám přimotal nějaký arab a vyzvídal kam jedeme. Snažil jsem se mu vysvětlit, že nikam, že se jen díváme, ale on začal být agresivní, protože nás asi chtěl někam odvézt. Jirka ho pozoroval a pak říkal, že měl opravdu nenávistný pohled. Udělal jsem chybu, že jsem se s ním bavil. Nejlepší způsob byl ho prostě ignorovat. Je třeba se to naučit.

Vyšli jsme před autobusák, kde jezdila tramvaj a vydali se podle v Praze vytištěné mapky z googlu k ubytování Segal in Jerusalem, kde jsme byli ubytováni již loni s dědou P. a Ivoškem. Tentokrát jsme měli menší apartmán pro 4 osoby. Našli jsme vstupní kódy, poslali majiteli Avrahamovi SMS, že už jsme dorazili a osprchovali se. Něco jsme pojedli a popili a vyrazili do Starého města k Západní zdi, protože Denisa říkala, že o šábesu je to třeba vidět. Vzali jsme to přes Mamilla Mall, kde byly vystaveny nové sochy izraelských umělců. Mrkněte se i na fotografie z loňska.

Prošli jsme Jaffskou bránou, ale nevydali jsme se přímo přes Řetězovou ulici, ale doprava, do židovské čtvrti. U Sionské brány jsme prošli na horu Sion a prohlédli si tamní chrámový okrsek. Davidův hrob jsme nenašli, měli zavřeno. Zato se nás chopil sedící tam starší člověk a vzal nás do synagogy kde jsme zapálili svíčku obětem holokaustu. Pán za to vybral po 10 šekelech a poslal nás do zavřeného musea. Naštěstí nám ukázal cestu na střechu a tam jsme si udělali hezkou fotku kostela Nanebevzetí Panny Marie. Vrátili jsme se do Starého města přes Siónskou bránu, na které byly zřetelně vidět díry po kulkách z Šestidenní války, kdy Izraelci osvobodili Jerusalém. Došli jsme k Západní zdi a pozorovali cvrkot. Židé slavili Sabat, zpívali, tančili; včetně vojáků i civilistů (zřejmě vojáků na vycházce) se samopaly na zádech. Vraceli jsme se Řetězovou ulicí a všimli jsme si, že na každém rozcestíčku (křižovatce) stojí dva vojáci či civilové (snad domobrana) se samopaly. Fungovalo to jako dobrá prevence problémů – funkční multikulti v akci.

Přechod na pátý den.

Zbultran