Zbultran

Ráno jsme se nasnídali a pospíchali jsme k Západní zdi. V tunelu mezi Západní zdí a Muslimskou čtvrtí je vstup do tunelu, který vede podél neviditelné (obestavěné) Západní zdi. Jde se tam přes ženskou část synagogy, která je umístěná nad mužskou částí.

V 9:20 nás vyzvedl židovský průvodce a vzal nás k modelu Chrámové hory. Odvyprávěl nám stručné židovské dějiny i dějiny Chrámu, které jsou s dějinami Židů spojené. Vyprávěl nám, jak Bůh po zboření chrámu odešel na Olivetskou horu a naříkal, a co byla hora Moria. Na ní vystavěl Šalamoun První Chrám. Herodes Veliký obestavěl horu Moria zdí a srovnal plošinu do roviny a také vylepšil Druhý chrám, aby byl hodný velkého krále a aby každého ohromil.

Pak jsme pokračovali ke Zdi k velkému kameni, kterému se říká Západní kámen. Patří mezi největší kameny na světě. Jeho rozměry jsou 13.6×3×3.6 m a váží 517 tun. Když se Ho člověk dotknul, vycházela z něj ohromná síla. Petra pak zkoušela i ženskou část Západní zdi, ale energie ze Západního kamene byla daleko větší. Pokračovali jsme podél Herodova zdiva, čím níže, tím byly kameny větší. Uprostřed zdi jsme byli pod vchodem do Chrámu, ke kterému vedla za Heroda dlouhá šikmá rampa. Tady je nejposvátnější Židovské místo, tady jsou Chrámu nejblíže, protože na Chrámovou horu nesmí. A ten kdo tam jde, nesmí se tam modlit, aby to neurazilo muslimy. Politika.

Pokračovali jsme přes místo, kde se promítal animovaný film s vysvětlením, jak se dopravovaly a usazovaly ohromné kameny. Dále pak se šlo vnitřkem akvaduktu. Došli jsme k bazénům, kde se shromažďovala voda a kam se prý chodilo prát, koupat se i pro vodu na pití. Nakonec jsme vystoupali po schodech a vyšli jsme na Via Dolorosu. Průvodce říkal, že nás odvede zase na začátek tunelu k Západní zdi. Kdo by chtěl odejít, musel by mu říct. Přesouvali jsme se uličkou, která byla poloprázdná, ve předu a vzadu pistolník v neprůstřelné vestě. Něco se děje, řekli jsme si.

Když se průvodce rozloučil a skupinu rozpustil, vrátili jsme se na Via Dolorosa a prošli jsme si jí znovu od 3. zastavení. Některá zastavení byla poprvé otevřena a byli jsme tam poprvé. Davy turistů někam zmizely a většina krámků byla zavřená. Chrám Božího hrobu jsme našli již bez problémů a užili jsme si návštěvu s malým množstvím lidí. Užili jsme si to víc než minule. I fronta do Božího hrobu byla krátká a tak jsme tam zašli. Pokusil jsem se udělat fotky ale bez světla to moc nešlo. Můžete se podívat dole.

Vraceli jsme se do ubytováni a v ulici King George jsme si dali v židovském bufetu vynikající faláfel za 10 šekelů. Chodil tu žebrák a tak jsme mu věnovali nějaké desetníky, aby se nám odlehčila peněženka. Našli jsme tu i zastávku odkud jezdí autobus na vlakové nádraží Jerusalem Malha Railway Station. To můžeme využít zítra až pojedeme do Tel Avivu. Škoda že cesta trvá přes 40 minut.

Chvilku jsme si odpočinuli a dozvěděli jsme se, že Avrahám si pro nájemné nepřijede dnes, ale až zítra ráno. Zbyl tedy čas a tak jsme ještě vyrazili do tržnice. Koupili jsme chleba a pomelo. Bylo tam takové zeleniny a ovoce, že jsme litovali, že jsme tam nešli dřív a že jsme neměli ssebou koření, abychom mohli vařit. Třeba příště.

Večer když jsme popíjeli víno, poslala Daniela SMS, že v Jerusalémě vybuchl po třech letech autobus mířící do Hebronu. Ujistili jsme ji, že jsme v pořádku a pak jsme si hledali informace na internetu. Zpravodajství na Seznamu bylo „politicky korektní“ a tak jsme se nedozvěděli celkem nic, až na ERETZu psali že dvě arabské ženy měly na těle bomby s hřebíky a odpálily se v autobuse. Šin Bet asi o plánovaném útoku něco věděla, proto ta zvýšená bezpečnostní opatření ve městě, bohužel asi ne dost, aby se dalo útoku zabránit.

Přechod na poslední den.

Zbultran