Zbultran

8. ročník výstupu na Bacín (2018) se konal v sobotu 13.1. 2018. Sarz byl na Hlavním nádraží v Praze. Dostavili se Hroch, Jindra, Ajka, Ondra, děda P a samozřejmě já s Petrou. Jeli jsme vlakem do Zadní Třebaně, kde jsme přestoupili a za deset minut už jsme vystupovali v Litni. V prvním vagónu do Litně jel Ivoš s Kačenkou, maminkou a 3 pejsci. Takže na startu nás bylo deset a k tomu 3 psi.

Vyrazli jsme do konzumu pro ručně pletené housky, sekanou, klobásy a tak. Já měl vegetariánskou sekanou Kadlík, kterou mi přivezli Míša se Žanetkou. Pak jsme vyrazili do kopce směrem na vrch Mramor. Cestou jsme potkávali lidi jdoucí volit presidenta v prvním kole. Okolo nebyly ani zbytečky sněhu, cesta byla rozmáčená a zabahněná, foukal studený vítr. Pod Mramorem jsme narazili na kordón myslivců s oranžovými pentlemi na kloboucích. Říkali jsme si, že to je fajn, že alespoň nebudou na Bacíně. Jenže oni naskákali do teréňáků a jedné felicie a obsadili Bacín. Museli jsme tedy čekat na poli ve větru. Čas jsme si krátili popíjením vína a rumu a pojídáním čokolády.

Když jsme byli na Bacín vpuštěni, obětovali jsme tam víno, obilí a svíce. Ajka donesla na obětinu svůj zlatý svatební pohár. Potom jsme pokračovali někteří kolem vrcholu, já s Petrou a Ondrou přes vrchol Bacínu do lomu Čertovy schody ke Stříbrnému jezeru. Jezero vypadalo zase jinak a přístup k vodě byl trochu ztížen. Motorkáří tu jezdili z kopce a do kopce:

Přesto jsem neodolal a osvěžil jsem se koupelí. Parťáka jsem neměl, protože Jirka B. ani Petr M. se nemohli výletu zúčastnit. Když jsem se po koupeli zapínal do bundy, nějak se mi pochroumal zip a tak jsem mohl bundu zapnout jen na malé suché zipy. Bylo to nepříjemné a tak jsem pokračoval bez dalšího zdržování, abychom se zahřáli v Srbsku. Cestou jsme se samozřejmě museli stavit v Koďě a napít se posvátné a léčivé vody.

Závěrečný sestup do Srbska byl velmi kluzký ale naštěstí se nikomu nic nestalo. V restauraci jsme obsadili v 10 lidech dva stolečky pro tři a objednali gulášové polévky. Já si dal předražený smažák. Ostatní zkoušeli i jiné restaurace, ale ve čtyři odpoledne byly všechny beznadějně plné. Šli jsme tedy na vlak a v Praze zpět jsme byli v šest odpoledne. Pak volala Rora, že by ráda přišla s Marečkem. Byli jsme sice zničení po cestě, začínalo nás bolet celé tělo a radši bychom vlezli do vany, ale nedalo se nic dělat, počkali jsme na ně. A oni nám udělali radost – Marek přivezl kytku Petře a víno pro mě a požádal o ruku Rory. Tak se asi už letos bude konat ještě jedna svatba, kromě té Mašínovy.

Tady je odkaz na fotečky.

Další fotky od Ajky a tady její deníček z akce.

Zbultran