Zbultran

Jsou to asi 2 měsíce, co jsem byl v CEVRO institutu na povídání s Tuviou Tenenbomem. Tam jsem si koupil tuto knihu a až teď jsem jí začal číst. Je vtipně napsaná ale asi ne úplně pro každého. Je třeba alespoň nějaká základní znalost o Izraeli. Je dobré třeba vědět, co je to Ramaláh, Hebron. V autobuse cestou z práce jsem si přečetl tuto kapitolku a tak jsem se rozhodl jí přepsat a udělat tak knize reklamu. Kniha je docela dobře hodnocená.

---

Usedám na jediné volné sedadlo, vedle vojáka s automatickou puškou. Představuju se mu jako muž jménem Tuvia. To jméno se mu líbí, svěřuje se mi, otevírá.

Na den a půl dostal na své základně opušťák a teď je na cestě do Jerusaléma, kde se jeho máma a táta už nemůžou dočkat, až ho uvidí a budou ho moci rozmazlovat. Je nasazen na libanonské hranici a teď už je nějakou dobu na cestě. Konkrétně devět hodin. Takž jeho den a půl opušťáku, odečte-li od něj cestu tam a zpět a k tomu nějaký čas na spánek, má ve skutečnosti jen pár hodin.

Než přijel na libanonskou hranici, byl nasazen v Hebronu.

Ptám se ho, zda se po pobytu v Hebronu nebo na libanonské hranici nějak změnily jeho politické názory.

„Ano. Stal se ze mě větší pravičák. Stát na checkpointu není snadné. Nevíte, co se stane v příští chvíli. Každý den, skoro každý den, (Palestinci) nutí své desetileté děti, někdy i mladší, aby přišly k checkpointu a házely na nás kameny. Co můžete udělat dítěti? S dítětem nemůžete bojovat. Rodiče učí své děti – občas zaslechnu jejich lekce v blízké škole – nenávidět Židy. Není to chyba těch dětí, jenže jsou to právě ony, kdo hází kameny. Po tom, co jsem slyšel a viděl, jsem se posunul doprava. Jste-li levičák a stojíte-li na checkpointu, dříve či později své názory změníte. Zažíváte tam nenávist a po čase si uvědomíte, že šance na mír neexistuje.“

Předpokládám, že jste hrdý sionista?

„Nejsem sionista. Až skončím vojenskou službu, přemýšlím, že z Izraele odjedu a pojedu do Brooklinu. V Americe mám rodinu.“

Proč tedy v armádě vůbec sloužíte?

„Když jsem jako dítě v Izraeli vyrůstal, někdo mě chránil. Teď je řada na mně, abych chránil děti.“

Jaký je život na hranici?

„Nudný. Nebezpečný.“

Spíte ve stanech?

„Ve stanech?! Kdybychom spali ve stanech, jsme mrtví.“

Tak mi tamní podmínky popište -

„Žijeme v pevnosti bez oken. Je tam horko. Horko. Horko. Mám zapnuté tři větráky, abych se dočkal alespoň trošky vzduchu.“

Co děláte, když v pevnosti nejste?

„Nevím, jestli mám povoleno s vámi o tom mluvit.“

Ano, máte to povoleno!

Odmlčí se. Přemýšlí. Usměju se na něj a on pokračuje: "To jsme na hranici. Díváme se na ně, oni se dívají na nás a nic se neděje. Někdy se mi stýská po Hebronu, protože tam se něco dělo, pořád, i když to ne vždycky bylo pěkné. Arabské děti s kameny a dospělí levičáci. Ti taky chodili a vojákům nadávali. Někteří jsou Židé, někteří ne. Ale aspoň jsme se tam neschovávali ve tmě jako na libanonských hranicích, kde nevíme, co se stane a jestli se vůbec něco stane.

Je fakt, že i tohle je zkušenost. Lidé ze všech společenských vrstev sdílí tutéž pevnost a tytéž pokoje. V armádě jsem si našel kamarády, které bych jinak nenašel. Etiopany, Rusy, všechny. Bohaté i chudé, vzdělané i nevzdělané. Poznáváme se navzájem za velmi složitých okolností, učíme se od sebe, stáváme se bratry. Armáda vás naučila, že jsme všichni stejní. A za to jsem velmi vděčný."

Kolik peněz si v armádě vyděláte?

„Já jsem v bojové jednotce a tam vyděláváme víc než ostatní.“

Vydělává všehovšudy 150 Eur za měsíc.

Tuhle obří částku, která je „víc než ostatní“, utratí za cigarety a alkohol. „Když mám den volna, jdu ven a piju. Abych si vyčistil hlavu. Jinak by to bylo velmi těžké.“

Když autobus přijíždí do Jeruzaléma, slyším, jak vojáček mluví do mobilu s kamarádem nebo někým z rodiny: „Ráno budu na hřbitově.“

Když hovor ukončí, ptám se ho, kdo umřel. Kolega z jeho jednotky, odpovídá. Na minutu se zarazí, zpříma se na mě podívá a řekne: „Já vážně nevím, jestli tuhle zemi opustím. Nemyslím, že to dokážu.“

Vyprávěl mi o pití, a nebýt telefonátu, o tom mrtvém bych se nedozvěděl. Jel celou tu cestu, aby se setkal se svým mrtvým přítelem. Jmenuje se Ariel. A Ariel svého mrtvého kamaráda z vojny nikdy neopustí. Koneckonců, hřbitov si s sebou vzít nemůžete.

Zbultran