Zbultran

Poutník Hroch včera 10. 5. 2007 kolem 13. hodiny překročil hranice republiky do Německa na přechodu pro pčší Bučina – Finsterau. Při přechodu státní hranice ho doprovázela skupina jeho přátel a podporovatelů myšlenky „Putování Hrocha“.

Když jsme spolu s Hrochem rozmlouvali o plánované pouti do Vatikánu, prozradil mi, že přechod hranic vlasti bude pro něj jedním z nejtčžších okamžiků cesty. V tu chvíli se v mé hlavč zrodila myšlenka, jít ho k hranicím doprovodit. Poptal jsem se mnoha dalších lidí a jen málokdo měl čas. Vlastně z tčch poptaných jen Peťulka. O plánované akci, přestože byla utajená, se dozvěděla i Sovička. Vyrazili tedy jsme nakonec ve čtyřech: já, Rora, Peťulka a Sovička. Cestou Peťula pořád SMS-kovala a telefonovala se Soronem a snažila se mu namluvit, že nejede a je v Praze. Soron však dobře věděl, že Peťulka jede s námi a tak to bylo veselé (hlavně asi pro mobilního operátora, který si musel obraznč řečeno mnout ruce, kolik zase vydělal).

Autem jsme dojeli až do Horské Kvildy. Bylo to vlastně omylem neb jsme mířili do Kvildy (té nehorské) a zahli jsme na druhou stranu. Domnívali jsme se, že když budeme pokračovat dál, dojedeme do Kvildy. Nebylo tomu tak, ale při cestě špatným směrem jsme narazili na poutníky samotné a Sorona s doprovodným vozidlem. Peťulka nedbala destě a vystoupila z auta, že musí Hrošíka doprovodit. Já musel auto odvézt do Horské Kvildy, kde se chytali poutníci osvěžit teplým čajem. Sovička se Soronem šli rezervovat stůl a já s Rorou jsme vyrazili naproti poutníkům. Možná se ptáte, proč mluvím v množném čísle? Je to tak. Od Horního Hradu poutníka Hrocha stále někdo doprovází, někdy i docela početná skupina. Celou cestu však s ním jde Richard, známý spíše pod svou přezdívkou LH (living history). Richard má tedy občas takové (jak to nejlépe napsat a nebýt hrubý, aha už vím) samorostlé chování, ale výkon, který s Hrochem podává je hoden uznání. V restauraci jsme zůstali i na večeři neboť jsme nevěděli, co nás čeká v cíli cesty.

Po večeři nás Soron zavedl do Kvildy a my vyložily věci a Rora se Sovičkou šly povlékat peřiny. Já se nechal odvézt k poutníkům a Peťulce a pokračoval jsem taky pěšky. Cestou jsme si hezky vyprávěli a zapomněli jsme na Richarda za námi. Když si toho Hroch všiml, otočil se, že jde zpět. Nic nedbal na mé návrhy, ať jde do tepla napřed, že pro Richarda dojdu sám. řekl, že mu utekl a to se nedělá! Takže se vrátil také. Nutno podotknouti, že už toho měl za sebou dost a byl promočený na kůži … ale Hroch je Hroch – obrovský dobrosrdečný křehký chlap.

Pak jsme ještě potkali plné auto Savioláků a už jsme byli v horské chatč u Teplé Vltavy, kde jsme měli noclech. Dali jsme si ještě pivo, Hroch s Ríšou kofolu a rozprávěli. Přidali se po chvíli k nám i dva Poláci a neustále vyzvídali, zda Hroch a Richard jsou židé. Zřejmě kvůli jejich středověkému oděvu. Jeden Polák byl trochu více ochmelen, takže jsme mu nerozumněli téměř ani slovo a druhý nám musel tlumočit. Poté, co nám oba tvrdili, že papežem je Jan Pavel II, řekl „Kat“ vtip o současném a minulém papežovi a já po nčm požadoval, aby ho občma chlapcům z Polska přetlumočil. Neučinil tak, neb se obával mezinárodního incidentu …

Druhý den ráno jsme po příjezdu Standy Motla z TV Novy konečně vyrazili. Hroch říkal, že hlavně se nemáme dívat do kamery a já zjistil, jak je to težké. Přestože kameru vtipně přemisťovali a snažili se ukrýt. Každý pohyb, který jsem zaregistroval periferním viděním, znamenal pro mně otočení hlavy tím směrem a následně i pohled tam kam se nemá. Takže mně vystřihnou a bude pokoj.

Pak museli filmaři odjet čekat na hraniční přechod a my už sami (tzn. 11 lidiček) došli k pramenům Vltavy. Zde jsme otevřeli láhev Tokajského vína, kterou Rora dovezla Hrošíkovi z Mačarska. Nevíme zda víno mělo nějaký přívlastek neboť vše na etiketč bylo v jazyce mačarském, ale rozhodnč bylo výborné, což dosvědčili všichni zúčastnění, přestože se zde našlo pár šťouralů, kteří tvrdili, že víno mělo být české z důvodů symbolických. (No, mohli ho přivézt :-)) Hroch odlil trošičku vína do pramene Vltavy a tak dnes celý den proudilo Vltavou homeopatické tokajské!

Po učinční skupinového fota a Hroším eskamotérském pokusu spadnout do studánky při kterém si málem vyvrknul kotník a možná zlomit dříve zlomený malíček, jsme se odhodlali k pokračování pouti a brzy dorazili na hranice. Cestou jsme viděli mnoho vývratů i pozůstatků řádění kůrovce i tčžby dřeva.

Na hranici, když se TV-mani připravili a začali snímat, Hroch pronesl, že první věc kterou učiní v Německu bude zavázání tkaničky. Jak řekl, tak i učinil. Potom se natáčelo, odcházelo, loučilo a odcházení pro kameru opakovalo …

Pak nám bylo smutno a byli jsme rádi, že nás reportéři „hodili“ do Kvildy. Nastoupili jsme pak do auta a každý přemýšlel. Já o tom, zda jsem odchod do zahraničí Hrošíkovi ulehčil či spíše naopak. Peťulka o tom, zda Hroch dojde až do cíle … Shodli jsme se však na jednom. Kdyby nastala ta situace a Hroch do říma dojít nemohl a musel se vrátit, my mu nic vyčítat nebudeme a přijmeme ho s otevřenou náručí.

Zbultran