Zbultran

16.5.2007 ráno po snídani jsme vyrazili i s Monikou a Petrou, Soron jel napřed do Halleinu ke keltskému muzeu, které Hroch objevil při plánování trasy a kam jsem se těšil jako malé dítč, vlastně malý Kelt. Stejnč tak jako je Hroch a Richard LH nadšen středověkem, já jako správný Kelt a člen bratrstva keltů (odkaz na bratrstvo) „vlhnu“ při zmínce o nich.

Díky Monice jsme prošli nejkrásnějšíma zákoutíma Salzburgu. Pokochali jsme se pohledem na hrad o kterém Soron tvrdil, ze je uzavřen a je tam jakási militarizovaná zóna, což ovšem Monika jako „místřák“ nepotvrdila.

Hroch vybral z bankomatu, neb Soronovi docházeli peníze. Salzburg je opravdu krásné město a zaslouží si víc než jeden den, leč prvotní cíl nebyl turistický ale poutnický. Doufám, že se tam ještě podíváme a napravíme to.

Monika nás doprovodila až na Salzburg Sud a tam jsme přemýšleli jak překonáme asi třímetrový potok. Já navrhoval skok o tyči, Hroch byl ochoten se zouti a potok překročit. Nastěstí jsme si po chvíli všimli, že 30m proti proudu je most a tedy jsme ho využili. Na nčm jsme se rozloučili s Petrou, která jela pro auto a Monikou, která jí doprovodila a jízdenku na autobus zakoupila.

Tady také začala naše dlouhá cesta podél řeky Salzach, vedle níž jsme šli následujících několik dnů. Šlo se nám krásnč, přestalo pršet a byl chládek, čerstvý vzduch a krásná cesta bez aut. Dorazili jsme do Halleinu a ochotný domorodec nás nasměroval ke Keltskému muzeu. Jen žáci a žákyně z místní školy nevčřili svým očím, když spatřili Hrocha v potnickém oděvu, což Hroch komentoval slovy: „Hele, smějou se ti.“ Na parkovišti před muzeem čekal Soron i Petra s doprovodnými vozidly. Smělo se tam parkovat max. 3 hodiny, což Soron řešil šalamounsky tak, že přeparkovával z jednoho místa na druhé. Tady jsme taky nakrmili Hrocha se Soronem pomerančem a já si vzpomněl na Peťulku jak Soronovi říkala, že když to Hrochovi oloupe, on to sní. Měla pravdu, když jsme to oloupali, oba to snčdli …

Muzeum bylo úžasné, po dlouhém přemlouvání s námi šel i Hroch, který ale při tom stále opakoval, že není turista ale poutník (poutníci totiž do muzeí nesmí, alespoň podle Hrocha). Byl jsem unesen krásou exponátů a pořidil pár ilegálních snímků a zakoupil pár legálních pohlednic. Ale uznejte, který kelt by odolal možnosti vyfotografovat se se snad nejznámějšími Kelty v historii a to Asterixem a Obelixem v životní velikosti.

Do cíle naší denní etapy do Gollingu jsme už dorazili bez zvláštních příhod, ubytovali jsme se v penzionu hned za cedulí označující konec obce. Jestě jsme vyrazili na večeři a po prozkoumání cen a vývěskách jsme nakonec skončili v pizzerii, kde jsem si dal svůj první Radler (t.j. pro neznalé pivo s limonádou, které Rakušáci nebo Němci vynalezli, aby jim nejezdili cyklisti moc ožralí). Hroch si navrch dal ještě tzv. Negra (což byla obdoba Radlera, ale místo limodády s Colou). Zřejmě si to v pizzerii už dlouho nikdo nedal a jen Hroch ví jak mu chutnal (viz foto).

Zbultran