Putování s Hrochem - návrat z Italie (svišti)
1. Já s Petrou ala císařský pár
Když jsme jeli domů při návratu od Hrocha, zjistili jsme zajímavou věc. Svišti na Glossglockneru jsou a živí. Jenže ne v sobotu, to jsou zalezlí nebo jsou vidět jen ze strašné dálky.
Asi před 25 – 30 lety jsem byl na Grosglocknerské silnici s rodiči ještě jako malý kluk. Pamatoval jsem si tedy trochu i vyhlídku císaře Josefa a tak jsme se tam jeli podívat.
Zjistil jsem, že ledovec tam dost znatelně ubyl. Lanovka z vyhlídky už nevede ani tak k ledovci, jako spíš k jezírkům, která po nčm zbyla. Že by na tom globálním oteplení přece jen něco bylo?
Chtěli jsme se trochu projít směrem nahoru k ledovci po turistické trase, prošli jsme takovým tunelem, ale pak byla cesta uzavřená kvůli padajícímu kamení. Škoda, takže jsme šli alespoň do muzea, kde jsme vyfotili vycpaného svistě a vycpaného orla.
Jenže jsme zjistili, že je už po 16 hodinč, silně foukal vítr a vydali jsme se zpět k domovu. Na silnici jsem zahlédl chlupatou hromádku a pomyslel jsem, že někdo chudáka svišťáka zajel. Když jsme ale přijeli blíž, zjistili jsme, že je živý a že se nechá i fotit. Udělal jsem tedy pár snímků mimo jiné i pro poutníka Hrocha až se vrátí domů. On totiž svistě zahlédl mihnout se přes sníh a na velkou dálku. A na závěr poučení: pokud chcete na Grossglocknerhochalpenstrasse zahlédnout svistě, sobota je ten nejméně vhodný den :-).
Zbultran
Nepřehlédněte
Koukněte na autora na akupunktuře.
