Zbultran

Umělecké sdružení Lugh pořádalo na zámku Kačina oslavu keltského svátku Lughnasad spojenou s vernisaží umění všeho druhu. Přislíbeny byly i keltské kapely a bohatý program.

Na akci sdružení Lugh jsem ještě nikdy nebyl a bylo proto pro mne zajímavé navštívit vernisáž umělců hlásících se ke keltskému odkazu.

Vernisáž byla umístěna ve velmi zajímavém prostoru, snad bývalé kapli. Kamarádka Marie, která přijela s dětmi a Janakou z nedaleké Přelouče, dokonce tvrdila, že se jí tam dělá mdlo. Asi je hodnč citlivá. Mnč se nastěstí nic zlého nedělo. Exponáty byly zajímavé a mnohé se mi i líbily a to se přiznám, že výtvarnému umění zase tak moc nerozumím. U některých děl jsem zase naopak přemýšlel, proč zde na této výstavč jsou (nejspíše právě proto aby se o nich přemýšlelo). No nakonec nejlepší bude, když si uděláte představu sami. Ten kdo nechce zajet přímo na zámek Kačina, může si prohlédnout fotografie dole.

Marnč jsem hledal, kde jsou slíbené kapely a keltové – kmen Deraios se svým druidem. Nastěstí Renda zašla na toaletu a od tamtud viděla okénkem konč vzadu za zámkem. Obešli jsme tedy zámek a našli to, co bohužel zůstalo mnohým návstěvníkům skryto – keltské ležení a dvě Brighity (světlou a temnou) na koních odpovídajících jejich barvám. V ležení jsem se seznámil a druidem Lunwerem a Keltomanem načelníkem internetového keltského kmene. Vyzvěděl jsem také, že druidský obřad nebude o půlnoci jak bylo původnč inzerováno, ale už v šest odpoledne a také kde je místní restaurace U husy, kam jsem se poté vypravil.

O půl šesté jsem v předstihu vyrazil z hospůdky zpět na zámek, abych si zabral dobré místo k obřadu. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem na místo dorazil. Obřad už byl u konce a jen planoucí hranice a prázdné obětní misky svědčily o tom, že obřad už proběhl. Vzápčtí se rozpoutala průtrž mračen a já poté, co jsem se u druida ujistil, že se jedná o znamení dobré (neb déšť je požehnáním od Pána), jsem se rozvážným krokem vypravil k vozidlu. Jako nositel keltského velitelského antropomorfního mečího jsem přece nemohl potupnč prchat před destěm. Důsledkem toho jsem byl promočen až na kost a celou cestu domů jsem přemýšlel o tom jak se cídí plechová pochva na mečík zevnitř.

Jednalo se o zajímavou akci i když ne přiliž dobře organizačnč zajistěnou. Chybčl mi nějaký program akce alespoň vyvčšený na dveřích, když už ne předem zveřejněný na internetu. Po slibovaných kapelách, tanečnících, řemeslnících, sčítacích arších keltského lidu a občerstvení (to vlastně nikdo nesliboval) nebylo ani vidu ani slechu. Problém je nejspíše v tom, že současně probíhalo mnoho podobných akcí po celé republice a tedy si vlastně navzájem konkurovaly. Také celý projekt byl neziskový, bez vstupného, a to se pak těžko asi nějaké další učinkování domlouvá :-(.

Zbultran