Zbultran

Letošní lednový výlet na Bacín jsem se snažil vymyslet co nejkratší. Jeli jsme tedy vláčkem z hlavního nádraží v Praze až do Litně. Tedy plánovali jsme to, ale přejeli jsme. Jak k tomu došlo?

Na hlaváku jsme se sešli, jen skalní a zocelení výletníci. Předpověď počasí nás řádně vystrašila, předpověď byla –18 stupňů. Do vláčku nás nastoupilo 5: já s Petrou, poutník Hroch a Ondra s Markétou. Vlak získával zpoždění a já byl trochu nervózní, že se nám snad výlet prodlouží dalších o 10 km, protože na přestup v Zadní Třebáni jsme měli jen 6 minut. Hroch se nás snažil uklidnit lahví luxusní Znovínské modré rulandy š. 9040. Naštěstí přípoj čekal a stihli jsme ho. Ondra se zajímal o to, jak poznáme Liteň, ale Hroch nás uklidnil, že do Litně vláček zajíždí a pak z ní zase couvá (zadkem napřed) a že to poznáme velmi snadno. Vlak zastavil někde v polích a pak se rozjel na opačnou stranu. Přišel pan průvodčí a oznámil nám, že jsme měli vystoupit. A tak jsme jeli až do Skuhrova pod Brdy a vydali se na silnici vzhůru k Litni. Ondra otevřel litrovou láhev rumu Cpt. Morgana, dostal jí k Vánocům a Markéta měla obavu, že jí budou mít doma tak 15 let. Než jsme dorazili do Litně, polovina byla vypita a v Tobolce jsme ji vyhazovali prázdnou do tříděného odpadu. Zjistil jsem, že rum jde velmi dobře dohromady s meltou s mlékem slazenou medem, kteru jsem vzal ssebou v lahvi od Bombardína.

V krámku v Litni si masožrouti dali teplou sekanou s domácí houskou a ještě klobásu. Na závěr jsme ochutnali preclíky. Ondrovi, začínajícímu turistovi se výlet začal líbit. Výstup na Mramor nás stál ale poměrně dost sil. Hroch nasadil tempo a dohnali jsme ho až před Bacínem. Nejspíš ho vzaly záda, to on vždycky zrychlí, aby to měl za sebou. Já s Petrou jsme uzavírali výpravu. Petra nadávala, co to je za blbost, chodit v zimě na výlet, když i děda Prokop, starý skaut, tvrdí, že zimní výlet je na nic. Já cítil značnou únavu, protože jsem si celý týden léčil kašlíček a to je, jak jistě víte, pro chlapa smrtelná choroba. Zatli jsme zuby a před námi se vynořil Bacín. Dali jsme se polem dolů a pak zase vzhůru a poměrně snadno jsme našli předkeltské obětní místo pod vrcholem. Hroch obětoval červené víno a Hroší pohár, já s Petrou dvě vonné svíce, které jsme zakoupili v obchůdku na hlaváku. Potom jsme zamířili západním směrem a vrátili se na zelenou TZ. Zavolali jsme dědovi P., který si hovor objednal a pokoušeli se zavolat Péťovi Mašínů, který nám to nevzal. Léčí si kašlík antiobiotiky. Po zelené TZ pak kolem lomu s jezírkem, kde se dalo i koupat, ale bez Petra Mašína jsem neměl parťáka a tak jsem ani nikoho nepřemlouval. Pokračovali jsme dále až na silnici a po ní kousek východním směrena a pak zase do nepříjemného kopce, na který jsem se začal od minula rozpomínat. Petra na mě začala plazit jazyk (při focení) ale pak dostala od Markéty sušené biomeruňky.

Když se k nám připojila žlutá TZ, bylo už to docela v pohodě, tedy bez stoupání. Hrochovi zavolal Erik, který čekal v hospodě v Srbsku a původně nám měl i s rodinkou vyrazit naproti. Z tepla a od piva se mu moc nechtělo. Měli jsme to už jen 5 km a tak jsme se dali do zpěvu. Ondra nás naučil velmi sprostou píseň, jejíž název sem nemohu dát, neboť se v něm opakuje sprosté slovo a to dokonce třikrát za sebou. No dočkali jsme se a nakonec jsme přes Kodu (léčivý pramen jsme samozřejmě ochutnali) došli až do Srbska, kde nám držel Erik s Maruškou a Davídkem místo v nekuřácké části hospody. Porce mi tam přišly oproti minulé návštěvě před rokem trochu šizené.

Trasa pochodu na mapě je zde . Odkaz na minulý pochod je tady. Odkaz na reportáž od Hrocha je tady.

Zbultran