Zbultran

Pro ty kteří nemohli na 3. etapu pochodu PSPH z Žižic do Loun tu bylo opakování. A psali o nás v novinách (Odkaz na clanek je uplne dole pod fotografiema)!

Ráno v sedm jsme se sešli v Žižicích a pan domácí zahájil putování v pyžamu z okna. Pak jsme vyrazlili na trasu já, Náčelník, Sindy a Sněhurka. Kousek od startu udělal poutník Hroch tajnou kontrolu a orazil nám putovací průkazy nebo knížky (podle toho kdo co používal).

Vyrazili jsme svižně, hlavně Sněhurka s turistickými holemi, a já začal mít obavu, že se bude opakovat zběsilé stíhání nejprve Hrocha a pak těch co se dostanou do vedení, jak tomu bylo v řádné etapě. Ale pak jsme začali povídat a na případné zpozdilce jsme vždy počkali a tak nám to ubíhalo příjemně. Navíc Sindy měl GPSku a tak jsem se těšil, že trasu změří a my budeme konečně vědet, kolik to bylo.

Cestou jsem dělal fotky, a mohl jsem se soustředit na jiné objekty, neboť ty „hlavní“ jsem vyfotil už minule. V Pálči, tam jak nemají tu starou benzinku, kterou Hroch před třemi lety vyfotil jsme se usadili pře místním krámkem a dali si Lounské pivo. Já s náčelníkem černé a Sindy světlé. A debatili jsme o tom, jak se většina pivovarů od konce totality zlepšila, ale že se ta piva se sobě zase začínají až moc podobat.

Ve Vraném jsme se vyfotili u sochy Sv. Václava, o kterém jsme v té době ještě nevěděli, že je Sv. Václavem. Bylo to takhle. Z dálky jsme viděli sochu a začali jsme diskutovat, zda je to Sv. Václav nebo Karel IV. otec vlasti. Pak jsme došli dostatečně blízko a mohli si přečíst, že pod sochou je vytesáno: „J. Vedlík v Slaném“, inu tím pro nás byla socha panem Vedlíkem. Až včera, když jsme se s Hrochem vrátili z mise na tvrzi Hummer a já mu pustil fotky, dozvěděl jsem se, že ten nápis značí autora popř. dárce sochy. No a tak teď je to už zase Sv. Václav :-).

V Peruci jsme měli sraz s Hrochem, Petrou a Rorou, kteří minule nedokončili etapu a byli si to s náma dokončit, aby jim to nebylo líto a nemuseli se za červený odznak stydět. Byl s nima i Soron, který udělil razítka tajné kontroly. Oběd byl dobrý a rychlý na rozdíl od minula. Nealkoholické pivo bylo bohužel zase jen lahvové. Asi nestačili sud za 14 dní narazit. Ještě, že Hroch měl ssebou kofolu a tak mi Rora udělala skvostného ND.

I vyrazili jsme kolem studánky, kde právávala Božena prádlo, a kolem posvátného dubu, kde na ní kníže Oldřich čekávával. Vydusali jsme za odpočinutým Hrochem poslední kopec a otevřel se nám pohled na Louny v dálce a na hrad Hasenburk po pravici, kde právě dlel na Living – historické akci Richard. Poutník Hroch mu několikrát volal pozdrav po větru, však nevím, jestli Richard ho zaslechl. Ale jistě se alespoň rozškytal, neboť mysleli jsme na něj usilovně. Jednu chvíli jsme přemýšlel, zda nemáme se cestou domů na tom hradě stavit ale nakonec z toho nebylo nic. Měli jsme obavy zda by nás v nedobovém oblečení (a Hrocha v nelivingovém) vůbec na hrad vpustili.

Pak jsme pokračovali přes Veltěže, kde na autobusové zastávce jsme sehráli jednoaktovku o babičce, která si vyrazila koupit bombon ale nevzala ssebou peníze a jablko jí nebylo dobré dosti (celý příběh se dočtete v první knížce Putováni Hrocha). A konečně jsme dorazili k ceduli značící začatek Loun a u tabule s nápisem novoroční ležák si Náčelník lehl na zem a nechtěl dále pokračovat, s tím že ležák toť on. Použili jsme tedy holí turistichých a jejich bodců a Náčelníka jsme tak motivovali v pokračování.

Na přejezdu v Lounech Hroch máváním na projíždějící vlak donutil „mašinfíru“ k zatroubení, čímž nám učinil radost a Hrochovi obvzláště. Na náměstí pak čekal Soron, udělal závěrečnou kontrolu a rozdal červené placky za absolvování trasy. Potkali jsme také místní novinářku, spěchající na vernisáž, a ta nás vyfotila a zapsala si naše jména, aby se o našem hrdinství dozvěděli i místní obyvatelé z novin. Možná bude čekat i na startu příští etapy 19.4..

Jé, málem bych zapomněl. Délka trasy podle GPS byla 35 km.

Zbultran