Zbultran

Tak se mi podařilo přemluvit Petru a tentokrát půjde se mnou. Před dvěma lety jsem šel sám a stejnou cestou nahoru i dolů z a na pláž Milia. Tentokráte jsem se rozhodl pro jinou variantu. Cesta tam bude stejná, autobusem na odbočku k pláži Milia. Pak do kopce po prašné cestě na silnici, vyrobenou za podpory EU, na které nikdo nejezdí. Přes sedlo a mírné klesání k odbočce na prašnou cestu a poté pěšinou až na hroby. Cesta zpět však vede po silnici dolů do Skopelosu (hlavniho města). Návrat má trvat také jen 2 hodiny, takže to bude v pohodě.

Autobus jsme stihli. Jel načas a tak jsme vystoupili kolem půl osmé a hned se vydali na cestu do kopce po prašné cestě pro terénní vozidla. Při kraji cesty byly položeny každých 100 m úly. Časem jsme zjistili, že úly jsou prázdné, některé i rozbité. Krátili jsme si cestu vzhůru přemýšlením, ce se asi mohlo stát s majitelem včelstev. Cesta ubíhala docela v pohodě, protože jsme šli ve stínu. Na asfaltové silnici nebyl skoro žádný provoz, potkali jsme asi 2 skůtry a jedno auto. Zpoza kopce začalo občas vykukovat sluníčko, ale pořád to bylo dobré, dalo se to snést. Na malé náhorní plošině v sedle na silnici odpočívaly kozy a líně se před námi zvedaly, aby nám uvolnili průchod. A to už jsme byli u kostelíka Agios Riginos. Dvířka byla na lígr a tak jsme vstoupili dovnitř. Svíčku jsme nezapalovali kvůli suchu a možnosti požárů. I návštěvníci před námi byli opatrní a svíčky do písku dávali jen symbolicky, tedy nezapálené.

Pokračovali jsme v cestě, tentokráte dolů na rozcestí, kde jsme odbočili doleva na prašnou cestu. Po pár metrech se objevily úly po straně cesty, tak 20 až 30, tentokráte plné včel. Minuli jsme třídičku štěrku, asi pozůstatek stavby silnice a po chvíli jsme byli u označené odbočky na pěšinku, pokračující lesem do kopce. Červené puntíky a šipky, tedy místní turistické značení, byly značně vybledlé. Ale už jsem tu byl a tak jsme trefili.

Samotné hroby, byly úžasné. Místo silné, snad až mysteriózní. Výhled pěkný. Ony to totiž nejsou žádné pirátské hroby, tak se jim říká asi kvůli turistům. Ani datování není úplně jednoznačné, vznikly někdy v období od eneolitu do ranného křesťanství. Více v minulé reportáži.

Výhled odsud je nádherný, za pěkného pošasí je prý vidět Olymp:

Tady je delší video o cestě nahoru na hroby:

Vše jsme si prohlédli, posvačili jsme a vyrazili jsme směrem Skopelos. Za chvilku jsme byli na rozcestí s asfaltkou a vydali jsme se dolů. Cesta ubíhala dobře. Sluníčko sice už svítilo, ale šlo se z kopce a poděl silnice se daly trhat ostružiny. Měli jsme i dostatek tekutin. Za chvíli jsme minuli odbočku na klášter Agios Nikolaos, ale nechtělo se nám zpomalovat. Pod odbočkou se ale kopec obrátil a začali jsme zase stoupat. To Petru značně zdeptalo a začínala litovat, že vyrazila se mnou. Stoupání bylo naštěstí krátké. Na kopečku jsme si popovídali s kravičkou, hodili jí trochu trávy a pokračovali jsme dolů. Skopelos jsme však pořád neviděli a před námi byl další kopec. Petra začala svou nelibost vydávat najevo hlasitě. Snažil jsem se jí vysvětlit, že když podle googlu má trvat cesta 2 hodiny, nemůžeme tam být za hodinu a čtvrt. Zpomalili jsme, ale nakonec jsme kopec obešli a Skopelos jsme spatřili. Pak už byla cesta veselejší a v jednu hodinu jsme přes Kastro (bývalé pevnosti nad Skopelem) dorazili do naší oblíbené kavárny s vyhlídkou Thalassa. Tady už nás vítal pan Apostolos s paní a dcerou Afroditou. Dali jsme si pomerančový „freš“, vodu, řecký salát speciál a jen pro nás udělané tzatziki. A svět byl najednou růžovější :-).

Tady je ještě pár fotek.

Zbultran