Zbultran

Tentokrát vedla trasa z Loun do Žatce. Téměř celou dobu nám vydatně pršelo. Odkaz na video je na konci článku.

Do Loun na náměstí jsme dorazili s předstihem. Je-li jsme totiž oproti původnímu plánu autem. Mám pocit, že České dráhy dělají všechno pro to, aby s nima nikdo nejezdil. Našli jsme si přestupní jízdenku SoNe+ pro dva dospělé za 130,– Kč. To je přece paráda. Jenže vlak ze Žatce, kterým jsme se chtěli vracet je rychlík a tam tato jízdenka neplatí. Na to je jiná SoNe+ jenže za 390,–. A to je docela dost, když se to porovná s cenami autobusů nebo cenou za benzín, když pojedu svým autem. Poutník Hroch sice po chvíli hledání našel na internetu spojení se dvěma přestupy, kdy do cíle dorazíte asi za 3 hodiny těsně před půlnocí, ale to jsme odvrhli.

Na náměstí nás čekala i paní redaktorka z Lounských novin a pan fotograf. Když nás dorazilo všech 25 Hroších poutníků, poprosil jsem pana fotografa, a ten nás vyfotografoval všechny i se Soronem. Pak už jsme vyrazili kolem Lounského muzea s nádherným pozdně gotickým arkýřem Žateckou bránou. Překonali jsme hlavní silnici a na kopečku nad Louny jsme navštívili pomník tří padlých ruských parašutistů (1944). Tady začalo pršet.

Další zastávkou byl archeologický skanzen Březno na loučce nad Ohří, který budovala PHDr. Ivana Pleinerová, CSc. v osmdesátých letech minulého již století. Po zaplacení vstupného (10,–) nám hodný pan správce otevřel rekonstrukce staveb našich předků. Největší stavba domu s lichoběžníkovým půdorysem je z období lidu s vypíchávanou keramikou (cca 4000 př.n.l.), pak následují stavby z období stěhování národů (slovanská polozemnice a germánská chata), zásobní jámy na obilí z téhož období a nakonec nejmladší slovanská roubená stavba z 9. století, opatřená závorou otevíratelnou zvenčí jednoduchým klíčem a uvnitř které je kamenný mlýnek na obilí, vynalezený před více než tísícem let (počítáno dle datace stavby) Kelty, našimi původními předky. Při procházení skanzenu jsem si vzpomněl na podobný v Jižních Čechách v Prášilech, budovaný dobrovolníky ze sdružení Keltoi, který jsme navštívili před rokem.

V přístřežku s posezením jsme posvačili a vykukovali, zda už přestává pršet. Jenže déšt spíše zesiloval a tak jsme vyrazili dál na Postoloprty. Zde jsme poobědvali v restauraci u Modré hvězdy, kde nám pan výčepní otevřel další prostory a Náčelníkova dcera Natálka orazítkovala putovní průkazy specielním razítkem s tučňákem. Obsluha byla skvělá a rychlá, jídlo chutné. Zde ale začala se skupina trhat. Nejprve Náčelník s dcerou, pak Sindy se Sněhurkou a Sovička s Evíkem. Některé jsme nezahlédli ani v cíli, pro jiné musel Soron zajet, neboť sešli z cesty. Ostatně Soronovo auto se pomalu plnilo těmi, které buď počasí nebo zdravotní problémy odradily od další cesty pěšky. U Sorona se jim líbilo, neboť v autě bylo sucho, teplo a navíc Soron měl čokoládu!

A tak pršelo a pršelo a my šli a šli, v Líšanech přes přejezd a v Tvršicích kolem jezírka, kde se pán před třemi lety lopotil a s Hrochem rozprávěl o životě a náramně si spolu rozuměli. Jen Richardovi se malta nezdála dost kvalitní a Hroch obracel oči v sloup. V Staňkovicích jsme došli část výpravy, kteří se občerstvovali v místní hospodě. Hroch ale vyzýval v pokračování, s tím, že vlak nepočká. Já si chtěl dát jedno malé polotmavé nealkopivo s „čistou hlavou“, ale paní mi ho u výčepního pultu odmitla vydat, ať se posadím. I urazil jsem se a neudělal jsem jí kšeft. A za chvilku už tu byly Louny. Pro nedostatek času zamířili jsme místo na náměstí rovnou k Ohři k hrázi, kde jsme potkali Sorona lučišníka. Museli jsme osvědčit zdatnost lukostřeleckou, abychom závěrečné razítko získali. Já se těšil, že si zastřílím, bohužel trefil jsem se hned první ranou. Pak začali dorážet i ostatní: třeba Evík, o kterém jsem si myslel, že šla napřed se Sovičkou nebo náčelník, jehož dcera se autem Soronovým vezla. Jen Kačenka nešla a její kamarádka přemýšlela jak to udělá s pejskem Kačenkou, když panička nebere telefon.

I vyrazili jsme s Hrochem k nádraží a cesta byla dlouhá a tempo téměř zběsilé. Pak spatřili jsme Sorona, jak veze lidi na nádraží a pak znovu a při každém průjezdu Hroch měl barvu v obličeji tmavší 8-). Ale přežil to ve zdraví a vlak jsme stihli a ještě jsme měli čas (asi 2 min.) pozdravit se s těmi, kteří odjížděli vlakem o půl hodiny pozdějším a na nádraží již dovezeni byli.

Tady je odkaz na 1. video, to opouštíme Louny a loučíme se s paní redaktorkou a zatím jěště neprší. A tady už prší.

Zbultran