Zbultran

Tak je další ročník pochodu za námi. Přestože jsem měnil trasu, den i hodinu pochodu, nakonec se na startu sešlo i se mnou 7 borců (Petra měla pochroumané koleno, Mustang chřipku). Na Monču s maminkou jsme sice museli chvilku čekat, ale na tom jsme neshledávali nic divného. Otevřel jsem v autě medovinu a přestože byla archivní, tedy ne zase až tak dobrá, do příjezdu Moničina autíčka byla polovina lahve vypitá. Pak jsme se přivítali a Monča někam zmizela. Tak jsme na ní čekali, že uděláme startovní fotku, ale pak jsme vyrazili bez ní. Byla už u Valečova a nešla si jen odskočit, jak jsem si myslel.

Na Valečově jsme zjistili, že hospůdka je otevřená až od 11 a tak jsme vyrazili na trasu po červené TZ přes Skalku na Drábské světničky. Sněhu bylo méně než jsem předpokládal, zato byl pěkně zmrzlý a tak to klouzalo. Hroch začal být zádumčivý. A teréních nerovností bylo cestou docela hodně – video1. Ale pořád jsme postupovali, Monika vpředu. A tak došlo k tomu, že na zaledovatělých schůdkách s řetězem místo zábradlí vedoucím dolů k Drábským světničkám, se Monika s maminkou ocitly jako první. První polovina se dala sešoupnout po zadku, když měl člověk dobré svaly na rukou a ubrzdil to držíc se za řetěz. Jenže od druhé poloviny schůdků řetěz chyběl a cesta zpět by také nebyla jednoduchá. Monča to dolů zvládla, ale já se musel prosmýknout kolem maminky a dělat jí záchranu. Zvládli jsme to. To samé Jirka s Kačkou, kteří jsou hbbití jako kamzíci. Pak Andrea, zdravotnice výpravy a nakonec Hroch. Pokusil jsem se natočit jeho celý sestup, ale druhou polovinu natočit nešlo … byl příliš blízko – video2.

Drábské světničky jsme radši vynechali, dáme si je někdy bez ledu. Ve Studeném průchodu nebyla nějaká větší zima než jinde – video3. Na Krásné vyhlídce měla hospoda zavřeno až do poloviny února. Na parkoviští před ní stálo asi 8 aut a bylo 12 hodin. Takže místo oběda jsme dali cukroví, co děvčata sama napekla a zapili to vínem, co nesl v baťůžku Hroch. Obdivovali jsme tu dva oslíky a Monika s maminkou zase vyrazili napřed (snad chtěli dojít za světla).

Vyrazili jsme tedy za nimi. Kousek od Krásné vyhlídky jsme potkali mladého turistu, kterého jsem se zeptal, zda tam už je cesta dobrá. Odpovědí mi bylo jakési zapšklé zachechtání. Hroch už zádumčivější být nemohl. Pak Monika dorazila na rozcestí se žlutou TZ a volala mi, že je jí divné, že po žluté je to na Valečov ještě 12 a půl km a přitom směr se zdá být lepší (přímější) než kam vede modrá TZ, po které půjdeme. I mě to bylo divné ale nedal jsem to na sobě znát a nařídil pokračování dále po modré. Po hodině jsme dorazili na rozcestí se žlutou TZ znovu a já prohlásil, že tady jsme si to mohli zkrátit. Museli bychom ale zase po zamrzlých schůdkách, takže ta oklika asi byla lepší varianta.

Na Valečov jsme tentokráte na rozdíl od minulých ročníků dorazili za světla. Ušli jsme 16 km, ale bylo to na tom ledu docala dost. Hospůdka byla otevřená, ale ve stísněných prostorech dost zaplněná (a obsluha trochu nevrlá). Takže si děvčata dala kávu a my na ně počkali venku. Když nám začínala být zima, poslali jsme Jirku aby třikrát oběhl hrad. Buď běžel pomalu, nebo si měl dát koleček víc, zima nám byla pořád.

A pak už jsme jen sešli na parkoviště, rozloučili se a popřáli Monice hodně štěstí do důležitého konkurzu v první půlce ledna a jelo se domů.

Zde se můžete mrknout jak probíhaly předchozí ročníky: 4. ročník 2009, 3. ročník 2008, 2. ročník 2007 a 1. ročník 2006.

Zbultran