Zbultran

Loni jsme byli už podruhé na Tenerife, kde se nám to moc líbilo, a potkali jsme tu paní, která nám tvrdila, že Madeira je ještě mnohokrát lepší. A tak jsem přes portál Dovolena.cz vyhledal zájezd na Madeiru s odletem z Mnichova.

Na letiště jsme trefili v pohodě. Zaparkovali jsme na parkovišti pro dovolenkáře P41 a dokonce nám zafungovala sleva na parkování, předem na internetu zareservovaném. Autobus 635 nás zdarma odvezl na letiště a tady jsme hledali, u které přepážky můžeme být odbaveni. Na informační tabuli bylo místo přepážky jen Lufthansa (letěli jsme s TAP Portugal) a tak jsem se musel zeptat. Ochotný pán nám strčil pasy do automatu a z něj vypadly palubní lístky a poslal nás už k nejbližší přepážce odevzdat kufry. Mnichovské letiště je ohromné, je tu možnost zdarma si dát kávu, čokoládu, čaj z automatu a co mně fascinovalo, jsou tu i kabinky na spaní (ty už ale jsou za peníze 3 hodiny za 30 Euro). Jo a ještě jedna věc byla překvapující, byly tu speciální skleněné klimatizované kuřárny pro ty, kteří holdují tomuto zlozvyku. V Lisabonu, tam jsme přestupovali, to už bylo jak jsme zvyklí z Prahy, všechno za prachy a to docela velké. Ale dost už popisu cesty.

V pátek 26.4. 2013 bylo hezky a tak jsme den strávili u bazénu. Odpoledne nás svezli na schůzku do jiného hotelu a tady jsme si objednali auto (9 dní po 25,– Euro se spoluúčastí max. 300,– Euro. Za připojištění 8,50 Euro na den by byla spoluúčast nulová).

V sobotu jsme převzali a zaplatili Nissan Micru a vyrazili nabrat benzín někam nahoru. Zjistil jsem, že předem zakoupená mapa od Kompassu (1 : 50 000) je skoro k ničemu, tedy málo podrobná. Ale přesto jsme jakoby zázrakem narazili na Levádu Do Norte. Zaparkovali jsme a vyrazili po ní proti proudu a po dvou hodinách zase zpět. Levády, to jsou po celém ostrově zbudované zavlažovací kanály, podél kterých vede cesta či cestička. O historii a současnosti tohoto Madeirského fenoménu chráněného UNESCO je nejlepší si přečíst tady.

V neděli 28.4. 2013 jsme vyrazili na Rabacal. Autem jsme přes sedlo Encomeáda vyjeli na náhorní plošinu Paúl da Serra a zaparkovali na parkovišti před Rabacalem. Pak jsme museli jít pěšky po silničce, oddělené závorou, na které jezdil mikrobus pro lenochy, necelé dva kilometry z kopce k levádám. Po Levádě Risco jsme došli ke krásnému vodopádu

a na vyhlídce Petra nakrmila místní ptáčky.

Zobali z ruky. Po schodech jsme sešli o patro níže k Levádě 25 Fontes

a po ní k místu s 25 vodopády a vodopádíky.

Pak jsme se vydali zpět až jsme narazili na tunel , který vedl do Calhety. Tam už se mnou Petra nechtěla a tak jsem si tunel prošel tam a zpět. Měl 800 m a jedna cesta trvala asi 7 min., protože byl vysoký a člověk si nemusel dávat pozor na hlavu a mohl tedy jít s baterkou svižně. Pak jsme se po schodech vrátili nahoru na přístupovou silničku. Petra se při tom bacila o strom nad schody do hlavy a nějak na ní dolehlo, že celý den prší a byla zádumčivá.

V pondělí jsme vyrazili na lehkou 100 let starou levádu da Serra do Camachy. Laváda vedla přes Rajské údolí (Vale Paraiso) a měla jednu chybu, nebyla v ní voda. Procházka to ale byla příjemná, šli jsme vysokým lesem, který nesl znaky nedávného požáru. Vzrostlé stromy měly ohořelou kůru, ale rostly dál. Šli jsme po leváde pořád dál až skončila a nakonec na téčku s lesní cestou končila i cestička. Tak jsme se nad hlavním městem Funchal otočili a vrátili se k autu.

Úterý byl třetí chodicí den, tedy kritický. Udělali jsme tedy autovýlet. Nejdříve jsme vyjeli na v Evropě druhý nejvyšší útes nad mořem Cabo Girão. Je tam lávka se skleněným dnem a pohled do hloubky 580 m je impozantní. Pokračovali jsme přes Ribeira Brava, Ponta do Sol a planinu Paúl da Serra do Fanalu. Tady rostou stromy, které najdete snad v každém průvodci. Byla mlha a nadělali jsme fotky. Popásali se tu krávy a býci a tak jsme měli trochu strach a zamířili si to dolů do Porto Monitz. Tady jsou přírodní mořské bazény jako na Tenerife. Koupalo se jen málo lidí, voda byla docela studená, ale kupodivu tu svítilo sluníčko. Je tu i mořské akvárium, kam jsme ale nešli. Vrátili jsme se přes Seixal, Sao Vincente tunelem do Camara de Lobos. Tam jsem se nechal vyhodit z auta a prošel jsem si toto přístavní městečko a park na vysoké skále v centru. Do hotelu jsem se vrátil po pobřeží. Večer jsme vzpomněli na Beltine, kde letos chybíme, na kamarády, co tam jsou a otevřeli si lahev Madeirského červeného.

Ve střebu, první květnový den, jsme vyrazili na Ribeira Frio. Prohlédli jsem si chov pstruhů a pak se vydali na 1,5 km vzdálenou vyhlídku Balcones a zpět. Pak Levádou do Furado směrem na Portelu.

Obrátili jsme to na vyhlídce na Pico do Suna. To je ta nevýhoda, když máte půjčené auto a musíte se k němu vrátit. Sjeli jsme do Santany a našli Parque Tematiko – jakýsi skanzen, ale bylo už 17 hodin a vstup byl 10,– Euro na osobu, tak jsme tam nešli.

Ve čtvrtek 2.5. 2013 jsme chtěli dát něco lehčího. Vyrazili jsme tedy na nejvýchodnější cíp ostrova Ponta de Sao Lourenco a tam šli k domečku Casa de Sardinho. Foukalo, ale svítilo sluníčko. Cesta vedla místy nad pořádnými propastmi a tak jsem se bál, což si Petra užívala.

V pátek se nám nic moc nechtělo dělat a tak jsme vyrazili do botanické zahrady Jardin Botánico ve Funchalu (Vstup 5,– Euro). Odpoledne jsme ještě vyrazili na ochutnávku do výrobny Madeirských vín Henriques and Henriques v Camara de Lobos. Moc nám chutnalo. Ochutnali jsme tříleté, 10leté i 15ti-leté. Měli tu i 100 let stará vína a snad i 200 let stará. Nakonec jsme ochutnali i místní Ponchu, ale to byl přeslazený likér.

V sobotu jsem vybral podle mapy kratší cestu do Queimadas přes Sao Vincento a Santanu. Cesta po pobřeží byla bez tunelů, samé serpentiny a tak nám to trvalo 1 a půl hodiny. V autě jsem zapomněl mapu (ona by mi zase tak moc nepomohla) a vyrazili jsme na Levadu Caldeirao Verde. Byly tu spousty turistů, hlavně Čechů a tak se na levádě nad vysokými propastmi špatně vyhýbalo. Kráter

kaldera Verde byl pěkný, ale já chtěl pokračovat do Caldelaria Inferno. Začal jsem se tedy lámanou angličtinou ptát sportovně založeného turisty, jak to je daleko a on mi česky odpověděl, že tak 25 minut. Petra na levádě upadla a odřela si trochu koleno. Když mě uklidnila, že to je v pořádku, nechal jsem jí na sluníčku a pokračoval po schodech 100 m nahoru k hornímu patru levád. Tam jsem trochu zabloudil. Vzal jsem to tzv. „zlatou střední cestou“, tedy do prostředního tunelu. Tunel byl docela nízký, ze stropu tekla voda a já šel po kolejích pro těžební vozík v bahně asi 10 min. A tak jsem to otočil a vrátil se. Kdybych na začátku tunelu zabočil hned do prava na levádu pod vodopád, mohl jsem si tu zacházku ušetřit. A tak jsem dalšími, ale mnohem kratšími tunely vyrazil až do té Pekelné kaldery

se 2 vodopády. A i kousíček dál (2 tunely). On tam totiž není popis, nejsou směrovky, takže orientace je těžká. Chtělo by to podrobnější mapu. Pospíchal jsem po schodech zase na spodní patro levád a pak za Petrou aby neměla starost. V tom mu zaškobrtla noha a zajela pod zábradlím smerem do propasti. Druhým kolenem jsem padl na húlky a pěkně je ohnul. No přejel mi mráz po zádech. Cestou zpět do Queinadas jsem šel docela připosraně.

V neděli jsme měli auto poslední den a protože vysvitlo sluníčko vyrazili jsme se podívat znovu Na Paúl da Serra, kde zatím byla vždy jen mlha. Jeli jsme starou trasou přes sedlo Encumeada. Vystoupili jsme v Bica da Cana a šli asi 10 minut do kopce po takové zahloubené cestě mezi keři. Moc mě to nebavilo a tak jsme se vrátili a na křižovatce to vzali doleva na Canhas. U sochy Krista (Cristo Rei) jsme vyrazili po levádičce do Paúl II.

Bylo to nádherné. Všude to kvetlo, byly tu kravičky s telátky, jako by se to projevil Vrindaván. Šli jsme zase asi 2 hodiny proti proudu a pak to začalo být divoké (hluboké rokle po straně) a tak jsme se vrátili.

Pondělí jsme věnovali opalování u bazénu a docela se vyvedlo i počasí a úterý už bylo ve znamení balení na cestu a sluníčko nám na 3 hodiny do odjezdu ukázalo co umí a ještě jsme si zaplavali. Mimo hodinového zpoždění prvního letadla a úprku na přestup byla cesta v pohodě.

Při plánování cest jsem hojně využíval tento odkaz.

Fotky z levád a z hotelu:

A ještě kytičky po celém ostrově včetně botanické zahrady.

Zbultran