Zbultran

Loni jsem musel Pochod za Rumcajsem vynechat, vrátil jsem se z hor s pochroumaným kolenem a musel jsem chodit o berlích. Jako taková zajímavá náhoda vedla trasa kolem naší chalupy v Holíně a tak jsme se vlastně trošičku zúčastnili. Letos jsem vybral nejkratší trasu pro dospělé – 15 km, protože koleno pořád i po operaci bolí.

Doufal jsem, že to zvládnu a s nostalgií jsem vzpomínal na rok 2007, kdy jsem ušel Padesátku. S Petrou jsme se ještě domluvili s Kačenkou a Ivoškem a jejich dvěma pejsky. Na chalupu k nám dorazili chvilku po deváté, vyložili, převlékli se a vyrazili jsme do Jičína na start. Cestou zjistili, že doma zapomněli obojky a vodítka a tak jsme hledali, kde toto v Jičíně pořídit. Na trasu jsme vyrazili v půl jedenácté. Trasa vedla přes Březinku, Březinu kolem kostela Nejsvětějšího Srdce Páně, dále přes Ostužno (kostel Povýšení sv. kříže). Tady si Kačenka musela masírovat nohu, protože jí strašně rozbolela. Bohužel se tu nedalo nikde posadit, protože posezení pro turisty bylo přikryté plachtou zabezpečenou ocelovým lankem. On se pochod konal o týden dříve, protože tradičně vyhrazená poslední sobota v březnu spadá na Velikonoce a to by asi nikdo nešel.

Za Ostružnem jsme odbočili doprava a po pěšince podél pole jsme se vraceli kolem vzácného mokřadu a pak přes hráz rybníčka kolem samoty Rybárna doprava do Ohavče. Tady jsme čekali na Ivoše s Adínkem, kteří zaostali s jinými psy, jako pak ještě několikrát. V Ohavči jsme si natrhali „kočičky“ z ořezaných větví a pak jsme přešli hlavní silnici a vydali se nahoru do kopce po cestě, po které tekla močuvka z okolních polí. Alespoň se nikdo nezdržoval. Na Prachově u kiosku byla kontrola, ale kiosek byl zavřen. Nejspíše kvůli EET. Ivošek však našel jiný bufet, kde se dalo sednout i uvnitř a pozval nás na smažák a pivko. Občerstveni a napojeni jsme se vraceli po žluté do Jičína pro diplomy.

Tady je pár fotek.

Zbultran