Zbultran

logo

7. ročník výstupu na Bacín (2017)

Start v Litni (Bacín 2017)

Start v Litni (Bacín 2017)

14.1.2017 Již sedmý výlet na Bacín je za námi. Zvolili jsme nejkratší trasu z Litně do Srbska, protože nasněžilo a když to klouže, šlape se hůř. Vypadalo to, že půjdeme jen tři, já s Petrou a DP, ale nakonec nás šlo osm a ještě nás přijel podpořit Hroch s rodinkou.

Tak jsem chvíli hledal a vidím, že na Bacín jsme vyrazili už po sedmé.

Předchozí ročníky pro připomenutí – 2007, 2012, 2013., 2014, 2015 a 2016.

Sraz u pokladen na Hlavním nádraží jsem stanovil na 8:40 přestože vlak směr Berou jel už v 8:47. Čekal tu děda P., který mě příjemně překvapil, protože dříve odmital zimní výlety, že je potřeba trasu násobit dvěma (kvůli drsnějším podmínkám). Měl pravdu! Chvíli jsme čekali a pak jsme si šli koupit lístek s tím, že už jsme stejně všichni. Ve vytopené pokladně jsme narazili na Marušku s Davídkem, kteří tam čekali už hodinu. Maruška koupila lístek i pro sestru Ajku. Ve vlaku nás našel Petr M., na kterého jsme nepočkali u pokladen a vyrazili jsme do Zadní Třebaně, kde se k nám měl připojit bratr otec Petr. Měl na přestup 2 minuty ale zvládl to. A tak nás bylo osm.

Těsně před Litní jsem dostal SMS od Hrocha, že sněží a že na to kašlou a zůstanou radši doma v teple. Byl to fórek a tak nás i s Hrochovci bylo nakonec 12. Doprovodili nás do místního krámku, kde si ti chudší z nás kupují teplou sekanou a bohatší i klobásu čí uzenou krkovičku. Pro vegetariány tu mají vynikající ručně pletené housky, kus za 8,– Kč. Nikomu se nechtělo vyrazit do ohromného kopce Mramor a tak jsem musel zavelet. Výsledek byl stejný jako bych nevelel, nicméně nakonec i ostatní pomalu po zelené TZ vyrazili.

V lese na Mramoru se ozývala střelba, občas jsme zahlédli i krvavou skrvrnu. Pak volal Hroch, že na Bacín se nesmí, že tam pořádají hon na kance. Pro jistotu jsme dali lahev vína na kuráž a doufali, že myslivci půjdou na oběd než tam dojdeme. Pod Bacínem jsme se potkali s Hrochem a s lovci, kteří čekali u silnice, zda se nějaký kňour vyřítí z lesa. Bylo půl 12. a tak jsem se zeptal, jak dlouho tam ještě budou. Prý tak za půl hodiny až za hodinu je svezou a bude konec. Čekali jsme tedy v zimě a větru a pro zkrácení čekání si dali 9040 a další lahve. Nakonec lovci odjeli a poradili nám, že pro jistotu máme dělat kravál. Hrocha Jindra na Bacín nepustila. Zdůvodňovala to strachem z postřeleného kance ale spíš měla strach aby si Hroch zase nehnul zádama, když už má termín na operaci. Hroch nás tedy opustil a s Petrem M. se rozloučil ve stylu italského filmu Moji Přátelé. Na Bacíně jsme obětovali za dobrou úrodu a taky jsme Petrovi M. snědli velmi chutný i v té zimě zapáchající zralý francouzký sýr. Víno už nikdo neměl. Pokračovali jsme přes vrchol Bacínu, kde nebyl žádný radioamarér jako minule, kolem lomu Homolák. Tady byla cesta nejvíce zavátá a tedy i obtížná. Před lomem jsme se rozdělili. Já chtěl jít kolem lomu, podívat se, zda je teplá voda a pak pokračovat zkratou na silnici. Přidali se ke mě děda P. i Petr M.. Petra nabyla dojmu, že chci páchat sebevraždu ve studené vodě a vydala se s ostatními po zelené TZ, jak byla naplánovaná trasa. My se podívali na jezero přes plot a zjistili jsme, že je zamrzlé a sekyru, že nemáme, a tak jsme se přes les vrátili na zelenou TZ. Tady jsme se pokoušeli stopovat a zjistit, zda už zbytek prošel nebo ne. Mobilní telefony byly totiž bez signálu a nedalo se volat. Děda P. šel tedy pomalu napřed a já s Petrem M. jsme se vraceli. Po asi 500 m jsme ne ně narazili a Petra byla stále naštvaná, tedy se mnou nemluvila. Dorazili jsme na silnici a po ní doprava dolů na odbočku zelené TZ na vrch Tobolka. Není to velký kopec, ale dá zabrat. Naštěstí nám dodávaly kuráž brašulovy Petrovy navigační hodinky na kterých zbývaly do cíle jen 2 km.

Na Kodě se ukázalo, že tomu tak není, protože hodinky označily studánku v Kodě jako cíl. Napili jsme se léčivé vody, já vzal pro Hrocha litr do termosky. Zbývaly nám ještě další 2 kilometry. V létě by to byla krása, teď v zimě to klouzalo jako blázen. Do Srbska jsme nakonec dorazili. Davídek s Maruškou a Ajkou šli rovnou na vlak, že si hospodu odpustí. Brašul otec Petr chtěl na chvilku do hospůdky zajít, ale nedařilo se mu ukončit trasu a tak po 10minutovém snažení šel také rovnou na vláček do Berouna. My si to zamířili do tradiční vodácké restaurace U Berounky, ale tam měli zavřeno. Naštěstí nám kolemjdoucí poradil restauraci U kapličky a tak jsme skončili tam.

Odkaz na Hrochův deníček je zde.

Odkaz na fotky je zde.

Mapka trasy je zde

Zbultran

poslat zpětnou vazbu k článku

Koukněte na autora na akupunktuře.

so 27. dubna 2019

Půjde se v sobotu 27. dubna. Sraz na Smíchovském nádraží 8:30. Vlakem z Praha Smíchov v 8:46 do Loděnice 9:23. (Vlak z Plzně přijede v 9:34) Takže tu počkáme na bratra Petra. Je tu museum Ostře sledovaných vlaků, které se tu točily. Pak jdeme po zelené TZ ke Kapli sv. Antonína Paduánského se studánkou. Po zelené TZ se vrátíme na rozcestí s modrou TZ a pokračujeme po ní až na rozcestí se zelenou Bubovice – u lomu a po zelené na červenou Propadlé vody. Po červené TZ pak do Sv. Jana pod Skalou a pak Cestou Vojty Náprstka do Berouna na nádraží. Trasa na mapě – https://mapy.cz/s/3q5WH

© Zbultran | Mapa stránek | Napište nám | rss RSS Úvodní stránka | rss RSS Uskutečněné výlety