Zbultran

Tak to teď počítám a sám překvapen zjišťuji, že tady na Skopelosu jsme byli už 4×. V roce 2015 poprvé, o rok později v roce 2016. Potom v roce 2018. kdy jsem napsal článek o tom, proč jet ještě někdy znovu? Byla to taková rekapitulace a shrnutí všech Pro a Proti vedlo k další cestě v roce 2020. V roce 2021 jsme kvůli krachu cestovky Melissa vynechali a po jejím znovuzrození v roce 2022 už tu tedy jsme (byli jsme) po páté.

Ještě před tím než jsem začal psát tuto reportáž, jsem napsal pochvalný mail do cestovky CK Melissa Tour na naše ostrovní delegáty, kteří se do SMS podepisovali Emilie&Michael. Od Melissy jsem nikdy nepotkal špatné delegáty, nemohl jsem si stěžovat, ale tito byli výjimeční: velmi mladí, velmi usměvaví, ochotní a nadšení. Letos mi je 58 let (poslední dobou narozeniny vždy trávím v Řecku), to už trochu člověk začíná rekapitulovat a pohlížet na svět trochu jinak, vždyť už je konci života blíž než začátku. A bohužel, musím přiznat, že lidí nadšených potkávám velmi, velmi málo. Moc bych si přál aby jim to vydrželo.

Po příjezdu jsme se šli vykoupat na nudistickou část pláže Velánia. Byla tu spousta „textiláků“, původně červený nápis na skalisku oddělujícím textilní a nudistickou pláž byl téměř nečitelný. Bylo to tím, že jsme přiletěli v sobotu. Ve všední den se to zlepšilo. Po vykoupání jsme šli na schůzku s delegáty. Tady se ukázala Emilia jako velký znalec Řecka, zvyklostí, pokrmů a všeho. Není divu, neboť jak jsem se později dozvěděl, poprvé byla v Řecku, když jí byly 3 měsíce.

První výlet mířil ke Třem borovicím (mys Amarandos). Stopy po požáru zakryla čerstvá zeleň. Tady je video z cesty v roce 2018 (stav v roce 2022 najdete na fotkách):

V pondělí jsme vyrazili na lodní výlet na ostrov Alonisios. K tomuto výletu jsem se odhodlal jen proto, že o něm Emily hezky povídala. Já se těmto akcím s občerstvením na lodi vyhýbám, protože většinou nejsou připraveny se stravou pro vegetariány. I tentokráte vylepšili salát ze zelených fazolových lusků tuňákem. I víno došlo a to jsme tam nebyli moc velicí pijáci. Nejlepší bylo skákání do vody ze zábradlí u lodního vraku. Horší bylo vylézt po schůdkách zpět na palubu, člověk dal nohy na spodní schůdek a pak se musel přitáhnout (a to zdaleka už nemám svých dřívějších 80 kg). Proto mě překvapil Michael, který lezl nahoru po schůdkách z jejich spodní strany.

Krátké video z lodi, dost se houpala:

Od úterý pršelo i na pláži a to s přestávkami 3 dny. To jsem tu nezažil (déšť maximálně půl dne). Zato koupání v dešti bylo fajn, protože voda byla teplejší než vzduch.

Stihli jsme i pivovar Spira a návštěvu baru Thalassa s terasou nad mořem. Uprostřed terasy stával strom, který nechalo město porazit aniž by vysadilo nový. Obsluhoval pan Apostolos, který si nás po těch 2 letech už nepamatoval. Byla tu i jeho paní (Mamma)s kočkou Miou a samozřejmě pejsek Bonelo.

Nebyli jsme na „pirátských hrobech“, ale tam to známe (zvítězila lenivost).

Pramen na pláži Velania byl před deštěm skoro vyschlý:

Takhle to vypadalo před 2 lety:

Příští rok asi Skopelos vynecháme a když všechno dobře dopadne, zamíříme na ostrov Kythira, doporučený nám Emilií.

Tady jsou fotky.

Zbultran